proč sě nebojí, že by ho brzká nemoc popadla? Některú příhodú smrt tě náhlá pochytila a ty, sa poslušen ďábla, přišel by na věčné zatracenie.“ A sv. Řehoř: „Budeť i v ta doby“, to jest v súdný den, „pokánie, ale užitečnéť nebude, neb nikoli v ty doby milosti nenalezne, ktož nynie čas milosti hodný ztratí.“ Protož i sv. Pavel die: „Aj, nynie čas vzácný, aj, nynie den spasenie.“ Pak die dále: „Protož bděte,“ to jest dobré skutky činiec, sobě i jiným prospievajíc, to jest dřieve, než příde pán v čas smrti tajně neb v den súdný zjevně. A toho zvláštní pokládá příčinu, řka: „Neb neviete dne ani hodiny,“ to jest příštie pána k smrti vaší, aneb súdit živé a mrtvé. Tu die sv. Řehoř: „Po hřéšiech Bóh pokánie přijímá, ač koho ze všeho srdce k sobě bdiece, nalezne. Neb by každý, který by čas měl sjíti s tohoto světa, věděl, jeden čas odložil by rozkošem a jiný pokání. Ale ktožť jest kajíciemu milost slíbil dáti, dne zajtřějšieho neslíbil dočekati. A protož vždycky poslednieho dne máme sě strachovati, jehož nemóžeme nikdy předvěděti. Aj, tento den, v němžto mluvíme, ke lhótě obrácenie vzali sme. A když zlých skutkóv, kteréž sme učinili, plakati nechceme a netoliko dopuštěných nežěléme, ale i plakaných přispořujeme. Takéž, když nás kterú nemocí pokáže a znamenie neduhu blízkú smrt zvěstují, prodlenie života hledáme a jeho s velikú horlivostí, žádostí a milostí prosíme, a to přijmúce za nic máme. Protož my, bratřie, snažně myslme, aby nám nadarmo časové nepominuli neb nepohynuli a v ta doby, abychom nehledali času k dobřě živu býti, když již budem připuzováni z těla vystúpiti. Pomněte, coť pravda praví: ‚Modlte sě, ať utiekanie váše nebude v zimě anebo v sobotu.‘ Skrze zajisté zákona přikázanie v sobotu daleko choditi nemá a zima k chození přiekaza jest. Neb kroky chodících otrapa zimy skrocuje. Protož die: ‚Modlte sě, ať utiekanie vášě nebude v zimě anebo v sobotu.‘ Jako by zřějmě řekl: Vizte, abyšte v ta doby