tbáti a pečovati, kterak by mohl z tohoto strastného přébytka přijíti do vlasti věčného veselé. A die: „Vešly sú s ním.“ Jakožto údové s svú hlavú. Jakožto slúhy s pánem svým, jakožto učedlníci s mistrem svým, jakožto synové s otcem svým. Pak die dále: „A zavřiena sú vrata,“ to jest milosrdenstvie božieho. Neb potom na věky nad nižádným sě nesmiluje. O těch vratech die prorok v žaltáři: „Toť vrata božie, spravedlní vejdú v ně.“ O tom die sv. Řehoř: „Tehdy vrata nekajícím budú zavřena, kterážto nynie na všaký den kajícím sú otevřěná.“ A protož blahoslavení sú, kteříž tam vejdú. O tom die sv. Jan, Apokalypsiscizojazyčný text 19: „Blahoslavení, kteříž k večeři beránka povoláni sú.“ Hlédajmež, abychom tam přišli, kamž sme božskú milostí povoláni. A to za času, dokudž sme živi. O tom času die apoštol, 2a Corinthiorumcizojazyčný text 6: „Aj, nynie čas vzácný, aj, nynie den spasenie. V těch dnech vydávajme sě jakožto slúhy božie v mnohém utrpení.“ Neb týž pán Kristus, kterýžť jest nynie otevřěl vrata svého milosrdenstvie, tak žeť jich ižádný zavřieti nemóž, po súdném dni tak zavře, že ižádný nebude moci otevřieti. O tom die sv. Jan, Apok.cizojazyčný text: „Otvierá a ižádný nezavierá, zavře a ižádný neotevře.“ A protož nám radí Izaiáš, 55. kapitola: „Hledajte pána, když nalezen móž býti, vzývajte ho, když blízko jest.“ Pak dále die: „A naposledy přijidechu i jiné panny, řkúce: „Pane, pane, otevři nám!“ Přišly sú skrze přieliš pozdnie a neužitečné pokánie jakožto i onen bohatec, jenž, jsa v pekle, volal a řka: „Smiluj sě nade mnú, otče Abrahame!“ V tom, že řkú dvakrát: „Pane, pane, otevři nám,“ znamená sě, že sú měly vieru v srdci i v ustech, ale ne v skutciech. O těch die sv. Pavel, k Titovi, 1. kapitola: „Vyznávají sě znáti Boha, ale skutky zapierají. Poněvadž sú ohavní a nevěřitedlní