[241r]číslo strany rukopisusou. K nimžto[2429]-i- přepsáno na -j-[444]číslo strany ediceŽižka přijev, pokojně mluvil jest: „Otevřete bránu a pusťte[2430]pusťte: pusťte nás s velebnou svátostí těla Kristova[2431]Kristova: -y- a s kněžími do města pokojně vjíti, a slibujem vám škody žádné nečiniti ani na těle, ani na statku.“ Ale oni jako rouhajíce se řekli sou: „Nepotřebujeme vašeho těla Kristova[2432]Kristova: -y- ani vašich kněží, nebo máme i tělo Kristovo[2433]Kristovo: -y-, i kněží, kteříž se nám hodí.“ {Žižka přísahou zavazuje, že žádnému neodpustí.}marginální přípisek mladší rukou To uslyšav Žižka, pozdvihl hlasu a řekl: „Přisáhám dnes Bohu, jestli že vás mocí dobudu, že žádného živiti nebudu a[2434]a nadepsáno nad řádkem neodpustím, ale všecky zmordovati káži!“[2435]úsek Přisáhám … káži podtržen A ihned ponukl[2436]ponukl: -- bratří, aby se všech stran město osuli. Kteřížto ihned na mnohých místech řebříky přistavovali ke zdem a násilně[2437]násilně: -é na zdi vlezli sou. Proto že[2438]že: Proto zie střelci a práčata Táborských ze všech stran bránili měšťanům zdí z děl, z ručnic, smolou a kamením bránícím, ven z zábradl vyhlédati nedopouštějíce, a protož když sou Táborští na několiko místech na zdi vlezli, některé na zdi cepami poráželi, některé utíkající honili a jako telce ve všech ulicích bili. A otevřevše bránu městskou, tělo Pána Krista[2439]Krista: -y- s bratřími ostatními a s sestrami s zpíváním[2440]zpiwanim opraveno na zpjwanim vedli[2441]nejisté čtení sou. Kteřížto po všech domích rozdělivše se, brali sou statky a muže onde i onde skryté nalézajíce, odpouštějíce ženám a dítkám, ukrutně mordovali nebo jaté k Žižkovi vedli sou. Kteréžto[2442]opraveno pozdější rukou všecky snad krom sedmi, přejícím pravdě Boží, Žižka kázal v zákřiště[2443]zákřiště: Zakržiſſtie kostelní zavříti a s tou zákřištou 75 mužův, jenž jimi byla natlačena, zapáliti. Nic jim to pomocno nebylo, že zpínajíce[2444]zpínajíce: z- ruce k nebi pozdvihovali a pro Pána Boha prosili, aby jich životu odpustil, aby se svých hříchův mohli pokáti a jich následovati a učiniti po jich vší vůli. K těm slzivým prozbám[2445]prozbám: -z- těch mužův Táborští jako hluší učiněni jsouc a sudy smolené[2446]nejisté čtení přivalivše a slamou obkladše, metali sou do zákřišty[2447]zákřišty: -ty na hlavy těm mužům zavřeným. A tak všickni ohněm a dýmem zadchli sou se. Kteréžto[2448]opraveno pozdější rukou potom, obořivše sklep té zákřišty[2449]zákřišty: -ty, kamením[2450]opraveno pozdější rukou jako v hrobě přikryli sou, aby tu shnili. A po ulicech zbitých leželo 230. Některé pochovavše[2451]pochovavše: -é a některé do studnice vmetavše[2452]vmetavše: -é, ženy všecky i s dětmi vyhnali a město sami osedli[2453]osedli: -y, ohradivše se příkopy rukami jich pilně udělanými.
Pražané po vítězství u Vyšehradu tento list ku pánům českým sou poslali a psali v tato slova:
Žádost všeho dobrého vzkazujem vám, přátelé milí! Žalujem vám na Zikmunda[2454]Zikmunda: Zyk- Uherského, ač[2455]nejisté čtení hodné[2456]později doplněno na hodné li jest říci, krále, kterýžto zapomenuv se nad urozením svým, příklad dobroty a milostivosti svých všech
