ohražené stavení proti hradu Pražskému po smrti krále Václava stavené zbořili na znamení toho, že se jemu poddávají moci a panování. A aby mnichův a jeptišek více nižádným způsobem netrápili, ale aby s nimi poctivě nakládali až do jeho příští. Tu přitom všecky úředníky krále Václava Českého i hradův purkrabí, přijímání z kalicha a Pražan se přídržíce, z úřadu ssadil. A protivníky pravdy a rúhače na jich místa ustavil jest. {Janek Sádlo z Miličína.}marginální přípisek mladší rukou Mezi nimižto Janek, řečený Sádlo z Miličína, někdy krále Václava milostník, odjinud z Kostelce, k rozkázání krále uherského Zikmunda s hradu Karlštejna, na němžto pokladové hojní od krále Václava byli složeni, kdežto císařské chovány byly svátosti, Zdeslavovi z Buřenic, řečenému Tluxa, též i s jiných hradův, kteréž v moci své držal, k rozkázání krále postoupil jest.
Které věci činěny jsou k rozkázání krále uherského z strany Pražan, aniž však jim to prospělo.
Léta Páně 1420. v pátek před Křtěním Páně od krále uherského z Brna Pražané se vrátivše, ihned řetězy z ulic s sloupy sebravše, na rathauz jsou donesli, i také ohrady, sruby i všecka stavení, bašty proti hradu Pražskému zdělané zrušeny jsou, ano se jim protivníci Němci smáli a radostí rukama tleskali, pravíce: {Již kacíři, husáci a viklefové zahynou.}marginální přípisek mladší rukou; * viklefové: Wikleffowe „Již kacíři, ti husáci a viklefové zahynou a konec vezmou!“ Pro kteroužto věc strach a bázeň na přídržící se pravdy přišel jest. Kanovníci, faráři i jiní kněží, mniši i světští, kteříž sou po smrti krále Václava pro strach Husařův z města byli utekli, s radostí sou se navrátili. Nebo provoláno bylo po městech královským a konšelským jménem, aby všickni i jeden každý, kteříž byli vyběhli, svobodně se navrátili, aby žádný více na kněží, zvláště na mnichy nesměl volati: „V sak, mniše, v sak!“ {V sak, mniše, v sak!}marginální přípisek mladší rukou Nebo to bylo v obyčej vešlo za krále Václava, že když mnich šel, ihned velicí i malí volali sou: „V sak, mniše, v sak!“
{Supra.}cizojazyčný marginální přípisek mladší rukou O vmetání mistra Jana Chuodka s jinými kněžími do šachty na Horách Kutnách.
Itemcizojazyčný text v outerý po Křtění Páně, to jest dne 9. měsíce ledna v kurpění mistr Jan Chuodek, farář z Kouřima, s jinými kněžími, Jakubem, Linhartem, od Horských do šachty hluboké řečené Tábor uvržen jest. {Kněz Jan Chódek s jinými do šachty uvržen jest.}marginální přípisek mladší rukou; * Kněz: K. Vidi infra pag. 788.cizojazyčný text A týž mistr Jan napomínal Horské, aby z takových ukrutenství, kteréž proti věrným Kristovým milovníkům kalicha okazovali, a z jiných hříchův pokání činili, a pakli nebudou činiti, těžké pomsty od Boha aby na se čekali. Kteroužto po dvou letech nad sebou v skutku viděli sou, jakož o tom níže praveno bude. Té také noci mnozí světští pro přijímání z kalicha skrze Horský sou zahubeni a do šacht vmetáni.
O pěti městech a o kněžích Táborských, kterak sou lidi volali, aby šli do těch pěti měst frajankových.
{Multi propter communionem sub utraque Specie, à Kuttenbergensibus in metallaria missi et conjecti fuere.}cizojazyčný meziřádkový přípisek mladší rukou
