[237v]číslo strany rukopisu {Slova krále Zikmunda:[2141]}marginální přípisek mladší rukou; * : Zygk-[V] Naseruť; Naseruť-ť jim; jimgjm prvé; prvéprwe v jich; jichgjch hrdla, než jim; jimgjm Vyšehradu postoupím. do Berouna na listech králi přinesl, kterýžto přečetl listy, hněvem[2147]hněvem: hnewem jest naplněn, Hradeckým laje a zlořeče, posla rozličně uhaněl[2148]uhaněl: uhaniel, a kdyby přístojící nebyli odmlouvali, snad by[2149]by: ſnadby jemu kázal hlavu stíti[2150]stíti: ſtijtij. I řekl: „Naseruť[2151]Naseruť: -tť jim prvé v jich hrdla, než jim Vyšehradu postoupím. Postupte mi[2152]mi: mij oni[2153]oni: -i chlapi[2154]chlapi: -j Hradce města, kteréžto sou pode lstí obdrželi!“ A takž posel, jak vyslyšel[2155]Goll: vyšel (?), tak i prázdný, uhaněn jsa, do Prahy navrátil se jest[2156]jest: gt.
O pálení vsí okolo Prahy skrze krále a objíždění[2157]objíždění: obgizdienij, že Vyšehradu pomoci nemohl.
Itemcizojazyčný text 20. dne měsíce října rozuměv král, že z strany řeky i po zemi cesty jemu byly by[2158]by: byliby mu zavříny se všech stran ku podání špíže na Vyšehrad, opustiv lodí i [s]text doplněný editorem[2159]Goll špíží[2160]špíží: Sſpižj, z Karlštejna na hrad Pražský[2161]Pražský: Pžſky po horách[2162]horách: pohorach z druhé strany proti Vyšehradu jeda, vsi mnohé i s tou vsí Zlíchovem a presy na vinnicech[2163]nejisté čtení zakončení slova a lisy páliti kázal, aby Vyšehradští žoldnéři, vidouce oheň, kterýž hořel, veselili se, očekávajíce v skůře[2164]skůře: w ſkurze svého posledního vysvobození.
Téhož času Kněžoves a druhá tvrz u Berouna s[2165]Goll s vynechává žoldnéři osazené přestrašeni jsouc, králi sou postoupili, kterýžto ty žoldnéře spolu s knězem[2166]Goll: kněžími; lat.: uno presbytero, kteréž zastihl na Kněžovsi, ohněm spálil jest[2167]jest: gt a sedláky zjímané do Berouna vézti kázal jest[2168]jest: gt. Ale toho dne s hradu Pražského na Mělník, potom do Limburka[2169]Limburka: Ly-, do Hory, do Čáslavě jezdecky přijel jest[2170]jest: gt, posílaje sem i tam pro shromáždění lidu oděného.
Když Vyšehradští poznali, že král jim žádné pomoci dáti nemůž žádným obyčejem, v smlouvu s Pražany vešli sou, aby jim hradu sstoupili, jestli že do určeného času nepomohl by jim král Zikmund[2171]Zikmund: Zyk-.
{Jan Všembera, hejtman hradu Vyšehradského, s Pražany smlouvu učinil.}marginální přípisek mladší rukou Itemcizojazyčný text toho času porozuměv Jan Všembera a jiní hajtmané hradu Vyšehradského, že dlouho odkládá jim král špíží[2172]špíží: sſpiži je opatřiti a že mnozí jako posty ztrápení[2173]ztrápení: -ij, nemajíce již ani[2174]ani: -ij masa koňského[2175]koňského: -n-, bledí jako mrtví chodili, jiní [436]číslo strany edicemřeli hladem, na den[2176]den: Naden svatého[2177]svatého: So Šimona Judy s panem Hynkem[2178]Hynkem: -ṅ- Krušinou a s jinými pány šlechtici, hajtmany pražskými a vojska pražského, na poly[2179]poly: na poly cesty od Vyšehradu a mezi svatým[2180]svatým: Sm Pankrácím[2181]Pankrácím: Pangracym přátelskou pomluvu učinili sou. {Duha při zavírání[2182] smlouvy v oblacích se ukázala. Kavčí hora.}marginální přípisek mladší rukou; * zavírání: zawjrání V kterémžto rokování jedna předivná duha okázala se v oblacích jako zázrak, když sou mistři někteří s bakaláři[2183]bakaláři: Bakalarżi seděli na vrchu hory Kavčí hora nad Vltavou[2184]Vltavou: Wltawaů, očekávajíce šťastného konce dobrého rokování. A když sou tak spolu rozmlouvali, okázala se duha, jejížto jeden[2185]jeden: -ṅ konec neb počátek byl jako pod mistrovskými nohami v řece Vltavě[2186]Vltavě: Wltawie a okršlek její byl ztažen přes město Pražské, druhý konec až k vojsku u svatého[2187]svatého: So. Pankrácí[2188]Pankrácí: Pangracy, kdežto skonání toho rokování to vojsko čekalo, tak že toliko toho prostranství,
