[219v]číslo strany rukopisua zemské po II penězích, starého piva dobrého za peníz. Pro kteroužto věc bratří někteří a sestry častokrát[857]častokrát: czaſto krat zpijíce se nemohli sou od nezvyklých nápojův, jichžto nemírně požívali.
O posekání štěpův ve dvoře arcibiskupově a spálení kláštera svaté[858]svaté: So. Maří Magdalény i Malé Strany.
Dne 21. měsíce června štěpy od vobce Pražské a Táborských jsou posekány[859]posekány: poſekani v zahradě arcibiskupově, aby nepřátelé pod nimi nemohli se krýti. A téhož dne klášter jeptiščí u svaté Maří Magdalény s mnohými domky na Malé Straně vohněm spálili sou.
Kterak hora Tábor[860]Tábor: Tha- od pánův z Rožmberka[861]Rožmberka: Rožm- měla dobyta býti a od Rakušan.
Itemcizojazyčný text dne 23. měsíce června u vigiljí svatého[862]svatého: So. Jana Křtitele pan Voldřich z Rožmberka, ještě přítel pravdy, jakož věřeno[br]věřeno] wiezžeo bylo, z přikázání krále římského[863]slovo opraveno Zikmunda[864]Zikmunda: Zyk- horu Hradiště blízko Ústí, kteroužto Táborští[865]Táborští: Tha- vládli, s lidem svým jízdným i pěším hojným, přijav k sobě Krajieře s Němci Rakušany, obehnal mocně, maje naději, že vladařem té hory bude, aby zboží jeho skrze loupeže a vohněm pálením nehubili. I měl jest také v svém vojště kněží, kteřížto svátost krve Pána Krista[866]Krista: -y- na búdy vystavovali a dvořákům jeho tělo a krev Pána Krista[867]Krista: -y- podávali. {Voldřich z Rožmberka[868] apostatoval.}marginální přípisek mladší rukou; * Rožmberka: Rozmbergka I přihodilo se, že když na hrad Žebrák před přítomnost krále v mále jel, tu strachem popaden jsa, přijímání pod obojí způsobou se odpřisáhl, rozhřešení od legáta papežova Fernanda[869]Fernanda: ff-, biskupa lucenského, jest přijal i s jinými jistými pány, urozenými šlechtici království, k velikému pohoršení mnohých, kteří sou se pravdy přídrželi, také k nebezpečenství a ke škodě[870]Úsek a ke škodě přepsán, ponechávám Gollovo čtení. duše své. A tak do vojska svého se navrátiv, svátost oltářní složiti rozkázal a všem svým přijímati rozkázal pod jednou způsobou přísně. Neupřímé mysli otvíraje neustavičnost, noh jeho kulhavost ukazovala. {Mikuláš z Husi.}marginální přípisek mladší rukou Pro kteroužto věc božské pomsty neušel jest, nebo Mikuláš z Husi, jeden z hajtmanův, bratří a sestr na hoře Hradišti obležení, s jinými bratřími táborskými v Praze ihned[871]ihned: y hned 30. dne měsíce června časem nočním z Prahy vytáhl jest, pojav s sebou jako tři sta koní a 50 ku pomoci bratří a sester svých a k vobraně. A když 30. dne měsíce června v neděli na svatého[872]svatého: So. Petra s lidem velmi maličkým se přibližoval, ihned[873]ihned: Y hned bratří táborští s křikem hřmotným velmi zhůry[874]zhůry: z hury zběhše, na nepřátely[875]na -y přepsáno mladší rukou s Mikulášem Husineckým úprkem se obořili, kteřížto s strachem a bázní od Boha na ně dopuštěným jsouce zděšeni[876]zděšeni: -nij, po malém odporu hřbety obrátivše, utíkali sou, mnoho statku tu zůstavivše. [381]číslo strany ediceA majíce jako XX na jednoho Táborského, je Táborští stíhajíce[877]stíhajíce: stihagicze, mnoho z nich zbili jsou, jiné zranili, zjímali[878]zjímali: zgimali. A tak Pánu Bohu
