[294]číslo strany tiskuzanikají nejvíce v stol. XVI, dílem již dříve; od stol. XVII jest již celkem usus nč.
Nynější usus spisovný je tu v kolísání, zaviněném mylnou theorií a analogií. Píše se: sestra je zdráva, nemocna, vesela atd., správně, poněvadž se říká také: bratr je zdráv, nemocen, vesel atd. Ale druhdy píše se v letech posledních také: noc je tmava, temna, černa, pěkna atp. Mám to za nesprávné t. j. za neshodné s duchem spisovného jazyka nč. a myslím, že by jen ta adjektiva měla mívati tvary jmenné v sg. fem. a rovněž tak v neutr. a v plur., která jich jsou schopna také v sg. masc.; tedy na př. sestra je zdráva, dítě je zdrávo, děti jsou zdrávy atd., poněvadž jest i masc. bratr je zdráv, ale nikoli: noc je černa, zahrada je pěkna, přeložení je správno, lesy jsou veliky atp., poněvadž nemůžeme nč. říci: uhel je čern, sad je pěken, překlad je správen, les je velik atd.
2. Vzor pěš, pěšě, pěše.
262. Sem patří jmenná adjektiva kmene -jo, -ja. Kmen adjektiva vzorového jest masc. neutr. pěšo- přehlas. pěše-, fem. pěša-. Sklonění jest jako ve stejných vzorech substantivních, t. j. masc. pěš skloňuje se jako oráč a meč, fem. pěšě jako dušě, neutr. pěše jako moře.
Skupiny adjektiv, které tu rozeznáváme jsou:
a) participia -nt, vzor nesa, tešě, -úc-, trpě-, -iec-;
b) participia -ъs, vzor nes, nosiv, -ši, -še;
c) komparativy (a superlativy), vzor bohatějí, chuzí;
d) jména místní vzoru Boleslav;
e) adjektiva ostatní vzoru tohoto.
a) Participia nesa, tešě, -úc-; trpě, -iec-.
263. Participia tato jsou kmene -nt.
Kmen ten je v sg. nom. masc. neutr. nesa, teša přehlas. tešě nč. teše, a trṕa přehlas. trpě. Býval také v nom. plur., který tedy by měl zníti psl. a stsl. *nesąte, *tešąte, *tьrpęte atd., a také snad v sg. akk. masc., který by tedy byl psl. a stsl. *nesątь, *tešątь, *tьrpętь atd.; ale jiné pády masc. a neutr. tvořily se ze kmene -nt rozšířeného kmenotvornou příponou další -jo (z -i̭o), byl tedy pro ně kmen -nt-jo-, jehož -tj- měnilo se a dávalo stsl. -št- č. -c- atd., a podle toho jest pak i pl. nom. stsl. -šte č. -ce místo -te a sg. akk. masc. stsl. -štь č. -c místo -tь.
Femininum sg. mělo kmen -nt rozšířený příponou další -i, -ja (z -ī, -i̭ē). Přípona -i bývala v sg. nom. a ten tedy by měl zníti psl. a stsl. *nesąti, *tešąti, *tьrpęti atd.; ale jiné pády byly ze km. -nt-ja, jehož -tj-
![[294]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00296.jpg){kind=link}