[245]číslo strany tiskuV koncovkách těchto jmen jest v jazyku starším někdy samohláska jednoduchá, na př. sg. nom. Maří, dat. lok. Maří, Alexandři, histoří, někdy dvojhláska, na př. sg. nom. Alexandřie, gen. Mařie, Alexandřie, Arabie, Asie, histořie, akk. Mařiú atd. Mohl by býti a dílem i byl podán výklad, že to, co v těchto případech béřeme za dvojhlásku, má býti vzato za dvě slabiky, a tedy že prý na př. gen. sing. psaný z-arabye čísti jest nikoli z-Arabie (3slabičně), nýbrž z-Arabije (4slabičně). Výklad chybný. Svědčí proti němu 1) rukopisy, jež by v tomto případě měly psáno -i-ge nebo -y-ge, zarabyge atp., ale psaní takové se nevyskýtá. 2) Totéž svědectví obsaženo jest ve verších, jako jsou na př. Ti z Egypta oni z frigieᵉ svD. 14, potom pak přišed do Asie ApŠ. 1, v tu dobu král maczedonye AlxV. 2455, do allexandrzie sě brachu Kat. 76 atp.; jsou to verše 8slabičné, a chceme-li tuto míru dostati, musíme čísti Frygie (2slab.) a nikoli Frygije (3slab.), a vůbec -ie (jednoslab.) a nikoliv -ije (2slab.). Vyskytují se ovšem také příklady, kde koncová dvojhláska -ie se béře za slabiky dvě, na př. ve verších 8slabičných: uč sě ot marie také Hrad. 48ᵇ, ryzie zlato z-arabye, drahé kamenie z-yndye AlxV. 624 a 625; ale to jsou licence metrické a nikoli svědectví pro čtení -ije. 3) Svědectvím dalším jsou staročeské cisiojany. V cisiojanech počítají se slabiky slov, a tu poučují nás příklady doleji podané, že marzye (gen.) v Cis. Mus. počítáno za slabiky dvě, že tedy slovo to se vyslovovalo Mařie a nikoli Mařije. 4) Proti čtení -ije svědčí také pozdější zúžení této koncovky v -í, já Kalczedonij dobudu Alxp., z Betaný Br. NZák. (v. doleji); bývalé -ije nezměnilo se v češtině nikde v -í, ale ovšem zúžila se dvojhláska -ie v -í, svědčí tedy zúženina -í pro starší -ie a proti -ije. 5) Co tu dokázáno pro čtení -ie a proti -ije, platí také pro čtení -iú a proti -iju atd.
Souhláska kmenová v těchto slovích je někdy podle hláskosloví českého změkčena, někdy zůstává tvrdá, jako je v jazyku cizím. Změkčeno bývá zejména -r, na př. Maria č. Maří, Alexandria stč. Alexandřie, a podobně Syřie, Assyřie, Samařie, histořie, materia-mateřie, feria-feřie atp., ale bývá tu ovšem i nezměkčené -r-: Alexandrie, Syrie, historie atd.; v Pass. psáno: do bononie 408 (t. j. tvrdé -n-ie), ale také do hiſpanye 408, do yndye 455 (t. j. -ň-, -ď-); z pravidla však jsou souhlásky nezměkčeny, na př. Antiochie, hierarchie, Bononie vyslov -n ͥé nikoli -ň ͥé, Medie vyslov -d ͥé nikoli -ď ͥé atp.
Jmen sem patřících je dosti mnoho, vlastních, osobních i místních, a také několik obecných. V příkladech následujících jsou doložena jména osobní Arthenie, Athalie, Konstancie, Lucie, Lukrecie, Maří, Žofie; místní Alexandrie, -řie, Antiochie, Arabie, Arecie, Armenie, Asie, Assyrie, -řie, Babylonie, Basilie, Bethanie, Bethulie, Bithynie, Bononie, Burgundie, Cilicie, Coelesyrie, -řie, Efesie, Flandrie, Foenicie, Frygie, Galilé, Germanie, Helvecie, Hispanie, Hollandie, Chalcedonie,
![[245]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00247.jpg){kind=link}