[170]číslo strany tiskulezenich in adinventionibus ŽGloss. 105, 29, ve všěch nalezeních ŽKlem. 98, 8 a j., w nalezených ŽWittb. 105, 29 a j., v takých zewenijch Štít. ř. 6ᵃ, po těch znamenijch t. 12ᵇ atd., stále -ích a dosud: znameních Us., znamenich Us. ob., chrom. 270 atd.
Odchylkou bývá -iech, -éch: v jiných knizetſthwiech a panſtwiech Perw. 13 (list. slez. XVI stol.), v těch giſtech vdolech Mill. 113ᵃ; vykládati to lze dílem analogií podle pl. lok. městiech, koléch, dílem analogií zvratnou za doby úžení ie-í.
V nářečích východních jsou novotvary -och podle dial. pl. lok. městoch atp., na př. psáňoch, zeloch BartD. 19 a 20 (zlin.), zdlouž. -óch, zelóch t. 89 (stjick.), – a -ách atd. podle pl. lok. rybách atp., na př. psáňách t. 68 (val.) a j., psaňach t. 114 (laš.), slc. znameniach; v nář. laš. je místy -och, domácí obměnou z -ách, na př. zeloch BartD. 114.
Někdy vyskytuje se také -í místo -ích; na př. po pokolenij waſſych Ben. 1. Reg. 10, 19, po všech obydlij země t. 2. Par. 15, 5, w powoláni duchovních i světských Beck. 3, 357, po všech králowſtwj Davidových BílD. 485, we wſſech pokuſſenj srdnatý Kon. 982 a j. Ve skloňování tomto je v češtině západní většinou koncovka -í, a jest v pl. gen. vedle náležitého -í také analogické -ích; z toho vzniká domnění, že i pl. lok. může míti místo a vedle koncovky náležité -ích také -í. Srov. nahoře sg. instr., a dále pl. lok. duší m. -ích v § 181.
128. Plur. instr. znameními. Konc. -ími podle pl. instr. pěšími atp.; koncovka -í, žádaná podle stsl. -ii a podle předpokládaného -ьji a shodná s konc. pl. instr. moři, nemá dokladu. Na př. jenžto korunuje ſmilowanymy ŽKlem. 102, 4, rozličnými tyeſſenymy Hrad. 56ᵇ, nebeskými pyenymy ML. 37ᵃ, město s przedmieſtymi Ol. 1. Par. 6, 58, s pomezými svými Br. Num. 34, 2 atd., nč. znameními atd.
V nářečích východních jsou novotvary -ami, -iami, -ama podle pl. instr. rybami atd., na př. psáňami BartD. 68 (val. psaňami t. 114 (laš.), staveňama t. 2, 75 (han., bystř.) a j., slc. znameniami, – a jinde novotvary -i podle pl. instr. moři atd., na př. za tými zeli, tými psáni BartD. 89 (stjick.).
Koncovky -ími a -ami mají ovšem také své obyčejné varianty -íma, -ama; na př. tolika trnjma BílQ. 1, 69, se psaníma, -ima (zkrác.) Us. ob., znamenima chrom. 270, psáňama, zelama BartD. 19 a 20 (zlin.), králostvama Btch. 267 (dbeč.).
Někdy vyskytuje se také -í místo -ími; to však není koncovka za býv. -ьji nahoře žádaná, nýbrž tvary tyto vznikly sklesnutím povědomí grammatického, jako bylo pověděno při sg. instr. a pl. lok. Příklady: hroznýma znamenj BílA. 20, s budoucími znameni t. 24, oſtrýma bodláči
![[170]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00172.jpg){kind=link}