(z Br. a j.), a tyto duplikaty možná že vznikly z bývalého dým-dymu; jazyk nynější má dým-dýmu atd.–
3. Vedle Jan je také Ján; ale to není dloužením nebo krácením v deklinaci, nýbrž tu má jazyk spisovný tvary veskrze krátké Jan gen. Jana atd., a nářečí obecná dlouhé Ján gen. Jána, k svatýmu Jánu chrom. 267 atd.; sg. vok. je však všude krátký, Jene Us., Jane chrom. 267 a j.
Subst. pán má v sing. vok. z pravidla krátké -a-, na př. pane! milý pane! milost-pane! Pane Bože! Kriste pane! pane Ben. 1. Reg. 7,6 a odchyl. ty páne muoj králi t. 2. Reg. 15, 21 (2krát).– V ostatních pádech singularu jsou tu v příčině kvantity některé zvláštní rozdíly: když jest ve členu větném (v podmětu, předmětu atd.) samo anebo výrazem hlavním, má dlouhé -á, na př. pán zde byl, milost-pán, viděl jsem pána, náš pán zde byl, mluvil jsem s mladým pánem, země pán, světa pán atd.;– když však je tu výrazem vedlejším a to zejména pří- vlastkem, má krátké -a-, na př. pan biskup, pan hrabě, pan soused zde byl, byl jsem s panem Novákem atd.; jenom v jistých ustálených rčeních jest i tu -á-, totiž: pán Bůh gen. pána Boha atd., pán Ježíš gen. pána Ježíše atd.. Kristus pán gen. Krista pána atd., kníže pán gen. knížete pána atd. (ale: pan kníže, pana knížete atd.), císař pán gen. císaře pána atd. Us., papež pán TomP. 7, 48, pro pána krále! (interj.);– v plurálu pak je vždy -á-: páni, pánové, milí pánové, páni sousedé, páni měšťané, pánům měšťanům, s pány měšťany atd.;– to je usus nynější; shodné s ním doklady starší s dlouhým -á- jsou: paan nade všěcky paany Pass. 613, paany znamenajte Štít. ř. 210ᵇ (pl. nom.), paan tvuoj KřižB. 80ᵇ, našel paan jesle paana svého Pror. 1ᵃ, urozeného paana pana Jana Lún. pam. 1574, páni nalezli KolAO. 43ᵃ, mezi purgmistrem a pány t. 24ᵇ (1587) atd.; vedle toho jsou ovšem také doklady odchylné, totiž v textech, kde kvantita celkem pečlivé se znamená a přece psáno pan- za žádané pán- (odchylkám opáčným nemám dokladů), na př. Pan Bůh VelKal. 146, Panůw Benátčanům t. 204 a j., Panuow Uherſkých t. 144 a j., knížata Panuow t. 57, Panůw Slawatůw t. 204, velikým Panům Háj. 90ᵇ atd.
Jiné je krácení v záda, zádům, na zádech, za zády a gen. zad. Substantivum toto je vlastně masc. sing. zad, srov. stsl. zadъ dorsum atd.; záda jest jeho plural s koncovkou -a, ustálený u významu určitém; je tu tedy krácení jako léta gen. let, v. § 93.
Pomnožná jména místní Uhři, Uhry atp.
42. Pomnožná jména místní (pluralia loci) jsou namnoze původu metonymického: pluralem jména obyvatelův je spolu pojmenováno místo (osada, země), které tíž obyvatelé zaujímají. Na př. Uhři = Ungari,
