Vezmúc jemu oděnie u vuoz,
[1345] všelikť dobrý býti móž.“
Tak to ihned učinichu
a nadto jeho prosichu,
aby jich tovaryš byl.
Tandariáš to učinil.
[1350] Tuž mu oděnie pobrachu,
oř jeho vésti kázachu,
provaza jemu pójčichu,
v chudobě jej velmi jmiechu.
Tak jediechu spolu míle,
[1355] až přijide čas té chvíle,
že se v tom městě stavichu,
tu kdež svú kratochvíl jmějiechu.
Nemohú jiné hospody jmieti,
až se jim uda nadjíti
[1360] mlýnec převelmi hubený,
o němž nedbal nižádný jiný.
Tu oni hospodu jmějiechu,
jakž možéchu, tak činiechu.
A když nazajtřie by ráno,
[1365] oděnie mu všicko přidáno.
A jakž se koli připravichu,
tak všickni spolu jidechu
na to pole, kdež sú kláli.
Tu velicí slúpi stáli,
[1370] na nichžto krásná sien bieše.
A tu králová stojieše.
S nížto biechu i panie
hlédajíce na to klánie.
Floribella tu nebieše.
[1375] Když Tandariáš jedieše
pod sien, spatři jej králová,
sobě na mysli to schova,
ihned pomysli na něho,
řkúc: „Nenieť k němu podobnějšieho,
[1380] ač on to nenie sám.“
Takž Tandariáš jede tam
sám, kdež králi stáli i kniežata,
chtiece hořeti od zlata.
An svój helm dávno podvázal,
[1385] chtě, aby žádný jeho nepoznal,
maje lučiště znamenie.
Takž i učini prvnie hnánie
s tiem, kterýž jej vězieše,
Tandariáš jeho znáše,
[1390] knieže jeho nepoznal.
Když s ním v hromadu hnal,
da mu Tandariáš ránu,
že knieže letě na stranu.
Takž by najlepší v tom dni,
[1395] že s ním viec nehna ižádný.
A když by turnej nazajtřie,
Tandariáš opět knieže spatři
i bi jej, až měl dosti.
Musichuť jej domóv nésti,
[1400] hrozné hrdinstvo ukáza.
Král s kniežaty naň se vztáza,
řka: „Odkavaď ten mladý rytieř
života svého jest vítěz?“
Kapitola pětmědcítmá
Králová se na hrad vráti,
[1405] k Floribelle jíti chváti,
povědě jie to viděnie,
na Tandariáše domněnie.
Ale Floribella již smutna bieše,
že o Tandariášovi nic neslyšieše
[1410] o níž, aniž koho majíc,
na němž by se vzeptajíc,
kak by se jměl a kde by byl.
Protož ji smutek obchodil,
jenž tu nechtěla býti,
[1415] zdali by jej mohla viděti.
Tak vece: „To cele vědě,
že jesti nebyl v té jiezdě.“
A to za kratochvíl jmějieše,
