se brániti, neboť nenie rozumné, aby člověk od úsilé živenie svého přestával, času súdu očekávaje.
O přísaze pro lúpež
Jakož muž též i žena přísahu lúpeže majíc činiti, jestliže přísahy neprovede, ve při padá.
O přísaze šeplavého, zajiekavého, bebtavého
Človek maje přisáhati, bude li šeplavý, zajiekavý, bebtavý, neb od přirozenie jazyk maje k řeči nehotový, takže by dobře nemohl mluviti, a řečník jeho dřieve, než by počal přisáhati, to osvědčil by, ačkoli při vypoviedaní slov zamlkoval by se neb pochybil, však proto v přísaze nepadá, nebo nedostatek přirozenie neb nemožnost pravě mluvenie takovú příhodu neb takový pád vymlúvá aneb shovievá.
Přisáhaje zdvihl kto levú ruku
Ač by kto maje přisáhati levú ruku zdvihl ku přísaze, odpověd jest, že vedlé práva oboje ruka dobrá jest a dostatečná ku přísaze, jako i k každému jinému hodnému skutku, nebo starodávnie práva, t. ciesařská práva, nedělí mezi pravú a levú rukú, ale prostě praví, že přisáhající má se očistiti dvěma prstoma na kříži.
O bezrukých
Protož také ač by kto obú rukú nemaje měl přisáhati, svú při mouž brániti i obdržeti toliko slovy přisáhaje, toliko když by zpuosobu pravého nezměnil, nebo ne změněnie ruky, ale změněnie zpuosobu přísahy zachovává přísahu a porušuje, nebo z duovodného a obecnieho obyčeje pravú rukú zvykli sú přísahu činiti.
Ač by přisáhaje z pychu a z úpornosti dobrovolně levú ruku zdvihl neb na kříž vložil miesto pravé, ztratil by při. Pakli by z nepaměti a
