čehož by zvláště neměl nápodobně pójčiti, a zvláště poněvadž v tomto řečeném zápisu nenie jmenovitě vyslovené.
Opět ačkoli žid skrze křesťany a židy měl by přemožen býti, avšak lapen jsa v skutku zlodějském, týmž skutkem neb krádežem přemožen bývá plným právem.
Opět ačkoli židovský zápis neb obdařenie vzní, že křesťan chtě přemoci žida křesťany má také žida na svědectvie přijieti. Avšak jestliže žid křesťana svědky křesťany a židy nařieká, nenie potřebie, aby proto křesťan též podobně křesťany a židy bránil se a očistil, ale dostatečné jest, aby k obraně súdného práva to svědky učinil křesťanskými, nebo poněvadž žaloba byla by dobrovolná a obráněnie bylo by z práva přirozeného, většie právo příleží bráníciemu se nežli žalujíciemu.
Křesťan jsa od žida obžalován, že jej ranil, svědky hodnými, křesťan lépe muož své neviny dokázati, nežli by jej žid mohl přemoci.
O lichvách, kdy jistinu předcházejí, a kdy nic, a vezme li žid lichvu i jistinu, má li základ vrátiti bez odporu
Někteří činiece otázku o lichvách a základiech židóm zastavených, napsali sú dva kusy, z nichž první jest tento:
Jeden z našich měšťan přistúpiv k židu prosil, aby jemu puojčil pět věrdunk grošů, jichžto když mu žid puojčil bieše, křesťan až do třetieho léta zaplacením prodliv jistinu hlavní, jížto pět věrdunk jiných za lichvu přiloživ, židu odčetl jest. Tehda žid jistinu vzem i lichvu, žádal k své straně vyneseného rozsudku, zdali na řečené lichvě docela má dosti mieti, poněvadž rok i druhý a nad to viec času jest pominulo
