záplaty nevzal, požádal jest neb obdržal veškeren dluh od rukojemstvie, kterýžto zpuosobem práva k súdu jsa připuzen, dluh, jenž s velikú škodú vladykovi zaplatil, od jednoho z jistcuov, jenž se jemu zdál býti dostatečný, jiných dvú, jenž zbožie neměli, prostých nechav, požádal jest vedlé spravedlnosti, řka, že poněvadž prošen jsa z pravé viery slíbil jest společně za tři dlužníky, mají li též spravedlivě řečení třie k vyplacení bez jeho škody společně zaplatiti. Ale ten, jenž jest narčen, a jiní zproštění, žádal jest také nálezu vedlé práva, poněvadž on sám třetí jej vypraviti slíbil a ne společně vyplatiti, dada svú třetinu dluhu, nemá li z rukojemstvie zproštěn býti.
Jimžto posudkem konečně jest vypověděno takto: poněvadž rukojmie nemá zbaven býti viery neb slibu, jímž za jiného slíbí, třie dlužníci jistci mají svého čtvrtého rukojmie vyvaditi, by pak při tom slibu v rukojemství nebylo vysloveno to slovo společně, jakož on se zavázal v rukojemství za ně společně. Protož ten, jehož vinú dlužen jest jej ze všeho dluhu vypraviti vedlé spravedlnosti, nebo v tom, že rukojmie společně slíbil jest za dlužníky věřiteli, dostatečně se rozumie a zavierá, že dlužníci k vyplacení jemu sú zavázáni též zase společně. Protož duovod proti němu učiněný že lstivost a lest zavierá, jenž žádnému děditi {nevíra a lest žádnému nedědí}marginální přípisek mladší rukou nemají, žádné moci ani stálosti ovšem nemají. Nad to poněvadž řečení třie dlužníci společně zavázali sú se k placení věřiteli, bylo by velmi neslušné, by nebyli dlužni platiti též společně svému rukojmí.
Kapitola o pojičkách koní, rúcha a jiných movitých věcí
Pójčení jest některé věci k některakému zvláštniemu užitku