O těch, jenž bez kšaftu zemrú
Jestliže muž bez kšaftu sšel by, ženu zuostavě a děti nemaje, potom umře li také žena bez kšaftu, zbožie takové radše na otce neb mateř vdovy nežli na bratra mužova spravedlivě připadni. Pakli by ten, jenž umierá, žádného neměl a bez kšaftu a pořiezenie věcí svých sejde, zbožie pozuostalé na najbližšieho jeho dědice připadni, a protož zase zpět. Bude li mieti ženu a nebo děti, těm jakožto najbližším dědicóm připadni. Znamenáno buď, že jakož muž odkázati muož zbožie, když živ jest, též i žena o panovánie zbožie, kteréž na ni připadne, a věcí muož zpuosobiti, jakž se jie líbí.
Ktož bez kšaftu umierají
Muž bez kšaftu umieraje a děti z mnoha žen od něho zplozených pozuostavuje, jestliže poslednie žena vzejdúc s dětmi svými od statku byla oddělena, dokudž na stolici vdovské sedie, zpravovatiť bude dětí jich vlastním zbožím, kteřížto jestliže let rozšafných ještě nemajíce, z vuole božie zemrú, jich zbožie na mateř připadne, jako i zase zpět, umře li matka jejich vdovú jsúc, statek její na ně připadne. Ale když léta rozšafnosti pominú, děti mějte vuoli svobodnú své zbožie zpuosobiti, jakž chtie.
Opět jestliže by mátě muže pojala, zbožie dětinské (zemřete kdyžkoli) ne na ni, ale na děti, jenž jest otec z prvnějších žen zplodil, dědičně bude příslušeti, nebo všichni takoví děti měli sú jednoho otce, od něhožto řečené zbožie jest pošlo.
O poručenství na smrti
O hlavných kniežat milosti a dobrovolenstvie pánuov našich, totiž krále českého a markrabě moravského my přísežní jihlavští ustavujem, aby ktož by koli z nás umřel ženu zuostavě a děti, ani rychtář ani kto jiný v zbožie neb v statek jeho nikoli se neuvazuj, ale buď to v moci ženy a dědicóv. Pakli by žena stav svój
