slovo božie kázáše, kakýs člověk na ten vzchod, kdežto apoštol stáše, vstúpiv, svatého Jakuba dolóv svalil. Proněžto svatý apoštol viec potom klečal a jakžto také píše mistr Egezippus, jenž byl za časóv svatých apoštolóv, sešli se Židé v jednu dobu k svatému Jakubu a řkúce: Jsi člověk spravedlivý a smieš každému pravdu mluviti. Prosímeť tebe, odvolaj v lidech, ať neblúdie, věřiec v Jezukrista. A chceme tobě rádi hověti, neb vešken lid tobě svědečstvie dává, že si člověk upřiemý.
Tehda když bylo na jedny hody jakžto na Veliku [noc]text doplněný editorem, postavivše svatého Jakuba na jedné obvisné kruchtě i počechu velikými hlasy volati a řkúce: Ty si muž přespravedlivý a tebe máme poslúchati a což ty kážeš činiti! Vidíš, ano lid po ukřižovaném Ježíšovi blúdí, pověz tuto přede všemi lidmi, co se tobě o tom zdá. Tehda svatý Jakub velikým hlasem jako trúba zavolav, vece: I co mne tiežete o synu člověčiem, an sedí v nebesiech na pravici boha otce a potom příde v den súdný súdit živých i mrtvých. To uslyševše křesťané, velmi se obradovali, ale Židé a licoměrníci velmi se zamútivše, mezi sebú řechu: Zle činíme, že to svědectvie o Ježíšovi mluviti dopustíme. Náhle svalmy jeho po hlavě dolóv, ať jím se jiní kárají. V tu dobu všichni Židé pokřikli a řkúce: Ó, kterak jest, že spravedlivý sa, však jest hanebně shřešil! A v túž hodinu
