nedokoná? L12,51 Mníte, bych přišel, chtě dáti mír na zemi? Nepravímť vám mír, ale rozlúčenie. L12,52 Nebo bude jich pět v jednom domu rozděleno: třie mezi dva a dva mezi tři L12,53 budeta rozdělena: otec se synem a syn s svým otcem, mátě se dceří a dci s mateří, svekrev s svú nevěstú a nevěsta s svú svekrví.“
L12,54 I vecě k zástupóm: „Když uzříte oblak vzcházějíce ot západu sluncě, inhed diete: Pójde snieh, a tak bývá. L12,55 A když pověje vietr s polednie strany, řiekáte, že bude vedro, a tak bývá. L12,56 Pokrytci, tváři nebeské i zemské umiete pokusiti, a kterak pak tohoto času nepokúšiete, L12,57 že sami ot sebe toho nesúdíte, což jest spravedlné?“
L12,58 „A když [jdeš]text doplněný editorem[575]jdeš] vadis lat. s tvým protivníkem, pokliď sě s ním na cěstě a učiň sě prosta ot něho, ať snad tebe nepřinutí před súdci a súdcě podá tebe pověžnému a pověžný uvrže tě v žalář. L12,59 Pravímť tobě, nevyjdeš odtud, doniž nenavrátíš poslednieho šartu.“
Třinádctý rozdiel tento
L13,1 I biechu tu někteří v týž čas, praviece jemu o Galilejských, jichžto jest krev Pilát smiesil s jich obětmi. L13,2 A otpověděv vecě jim: „Mníte, by ti Galilejští ze všěch Galilejských najhřiešnější byli, ješto sú to trpěli? L13,3 Nepravi já toho vám, ale nebudete li činiti pokánie, všichni takež zhynete. L13,4 Nebo osmdesát lidí bylo jest, na něž sě jest věžě obořila v Siloam i zbila jě; mníte, by oni sami hřiešní byli kromě všěch bydličóv jeruzalémských? L13,5 Nepravi já vám toho, nebudete li mieti pokánie, všichni takež zhynete.“
L13,6 [I]text doplněný editorem[585]I] autem lat., nemá Kyas povědě jim toto podobenstvie: „Dřěvo fíkové jmějieše kterýs vsazené v své vinnici i přijide, hledaje na něm ovotcě, i nenaleze. L13,7 I vecě k vinařěvi: Toť, již jsú tři léta, jakož přichodím, hledaje ovotcě na tomto fíkovém dřěvě, a nikdy na něm nic nenaleznu. Protož podetni je, ať darmo země nezaměstná. L13,8 Tehdy on otpověděv, vecě: Pane, ponechaj jeho ještě tohoto léta, až já okopaji okolo něho a ospu je hnojem, L13,9 zdať snad učiní ovotce; pakli nic, potom je podetneš.“
L13,10 A bieše tu ve škole učě jě v sobotu. L13,11 A tu bieše žena, ješto jmieše duch nemocný ot osminádcte let a bieše sě sklonila, že ovšem nemožieše vzhóru vzezřieti. L13,12 Jižto když uzřě Ježíš, povola jé přěd sě i vecě jie: „Ženo, propuštěna jsi z své nemoci.“ L13,13 I vloži na ni rucě a ona sě inhed rozprostřě i pochváli boha. L13,14 Tehdy otpověděv pán školný a rozhněvav sě i mluvieše k zástupu: „Šest dnóv jest, v nichžto slušie dělati, protož v těch dnech přichoďte a budete uzdraveni, ale ne ve dni sobotniem.“ L13,15 A otpověděv k němu Ježíš, vecě: „Licoměrníci, který z vás v sobotu neotvieže vola svého nebo osla ot jeslí a nepovede na vodu jeho? L13,16 A tuto dceru Abrahamovu, jižto jest byl skrútil sathanas osmnádcte let, proč by jie neslušalo rozvázati v sobotní den?“ L13,17 A když to povědě, zapýřichu sě všichni jeho protivníci. A všechna obec veseléše sě ve všěch jeho skutciech, že slavně ot něho biechu.
L13,18 A protož vecě: „Čemu jest podobno králevstvie božie a k komu podobno budu je jmieti? L13,19 Podobno jest k zrnu horčičnému, že vzem je člověk, vsál je na své zahradě, ano jest vzrostlo jako veliké dřěvo a ptáci nebeščí otpočíváchu na jeho větví.“ L13,20 A opět vecě: „K komu podobno bude králevstvie božie? L13,21 Podobno bude rozkvasu, jenž vezmúci žena, skryje je ve třech měřiciech múky, poňad nevzkyše všecko.“
L13,22 I chodieše po městech a po vesniciech, učě a svú cěstu chýle do Jeruzaléma. L13,23 I vecě jemu kterýs: „[Hospodine]text doplněný editorem[617]Hospodine] Domine lat., nemá Kyas, poně jich jest málo, ješto budú spaseni?“ A on k němu vecě: L13,24 „Korčite sě, chtiece vjíti
