ot mužě ženu pojme, cizoloží.“
L16,19 „Jeden člověk bieše bohatý, jenž obláčieše sě zlatohlavem a pavlakú a kvasieše na každý den slavně. L16,20 A bieše jeden žebrák, jenž nedužieše, jménem Lazař, ten ležieše před jeho vraty, pln jsa vřědóv, L16,21 žádaje syt býti drobtóv, ješto padáchu s stola bohatcě, a ižádný jemu nepodadieše, ale psi přijdúce lízáchu jeho vřědy. L16,22 I stalo sě jest, když jest umřěl žebrák, i nesen jest ot anjelóv do lóna Abrahamova. A pak umřěl jest bohatec i pohřeben jest v pekle. L16,23 A vzved svoji oči, když bieše u mukách, uzřě Abrahama zdaleka a Lazařě v jeho lóně. L16,24 A zavolav vecě: Otče Abrahame, smiluj sě nade mnú a pošli Lazařě, ať omočí konec prsta [svého]text doplněný editorem[698]svého] sui lat., nemá Kyas u vodě a rozvlaží mój jazyk, neboť mám núzi v tomto plameni. L16,25 I vecě jemu Abraham: Synu, rozpomeň sě, že si vzal dobré časy za tvého života, ale Lazař zlé. A proto on sě veselí, a ty muky trpíš. L16,26 A nad to nade vše veliká jest dále mezi námi i vámi ustavena, že ti, ješto chtie otsud jíti k vám, nemohú ani ot vás k nám přijíti. L16,27 I vecě: Protož proši tebe, otče Abrahame, aby jeho poslal do domu otcě mého, L16,28 neboť mám pět bratróv, aby jim rozlíčil mú velikú muku i toto miesto trudné, aby v ně nevešli. L16,29 I vecě jemu Abraham: Majíť Mojžiešě i proroky, nechať jich poslúchají. L16,30 Tehdy on vecě: Né, otče Abrahame, ale když by kto z mrtvých šel k nim, učinili by pokánie. L16,31 I vecě jemu: Když Mojžiešě a prorokóv neposlúchají, ani až by kto z mrtvých vstal, uvěřie jemu.“
Sedmnádctý
L17,1 A vecě k svým učedlníkóm: „Nelzě jest, by nepřišlo pohoršenie, ale běda tomu, skrzě kohož přijde pohoršenie. L17,2 Užitečnějie bylo by jemu, aby kámen žrnovný vložen byl na jeho hrdlo i byl vržen u moře, nežli by jednoho z těchto pohoršil najmenšieho. L17,3 Znamenajte mezi sobú: Shřeší li tvój bratr, požehři naň. A pakliť pokánie učiní, otpusť jemu. L17,4 A když sedmkrát shřěší nad tebú přes den a sedmkrát sě k tobě obrátí přes den řka: Žěl mi jest, otpusť jemu.“ L17,5 I vecěchu apoštoli hospodinu: „Přispoř nám viery.“ L17,6 I vecě jim hospodin: „Budete li jmieti vieru jako zrno hořčičné, diete tomuto dřěvu jahodě mořské: Vyvrať sě a přesaď sě u moře, uposlúchá vás. L17,7 Kto z vás maje sluhu oříce nebo voly pasúce, jenž když sě vrátí s pole, řekl by jemu: Jdi inhed a oběduj, L17,8 a nedie jemu dřieve: Připrav, co bych večeřal, a okaš sě, služiž mi, dokud já jiem i piem, a potom ty budeš jiesti a píti? L17,9 Zdali ten sluha má z toho slávu, že jest učinil, co jest jemu kázáno? L17,10 Nemní mi sě. Takež i vy, když učiníte všecko, což jest přikázáno vám, řcěte: Neužitečné jsmy sluhy, co smy měli učiniti, učinili smy.“
L17,11 I stalo sě jest, když jdieše Ježíš do Jeruzaléma, jdieše naprostřed Samařie a Galilee. L17,12 A když vcházieše do jednoho městečka, střětú jeho desět mužóv trudovatých, a stojiece zdaleka, L17,13 vzdvihú svój hlas řkúce: „Ježíši přikazateli, smiluj sě nad námi!“ L17,14 Jimžto uzřěv jě vecě: „Jděte a ukažte sě popóm.“ I sta sě, když jidechu, biechu očištěni. L17,15 Ale jeden z nich, když uzřě, že jest očištěn, vráti sě, s velikým hlasem chvále boha, L17,16 i pade na svú tvář před jeho nohami děkuje. A ten bieše Samaritán. L17,17 A otpověděv Ježíš, vecě: „Však jich jest desět očistěno. A kde jich jest devět? L17,18 Nenie nalezen, jenž by sě vrátil a dal slávu hospodinu, jediné tento cizokrajný.“ L17,19 I vecě jemu Ježíš: „Vstaň a jdiž, nebo tvá viera, ta tě jest uzdravila.“
L17,20 Pak jsa otázán ot duchovníkóv, kdy přijde králevstvie
