sě hospodinu a mluvieše o něm všěm, ktož ožídáchu vykúpenie Jeruzalémi. L2,39 A když dokonachu všecko podlé zákona hospodinova, navrátichu sě do Galilee v své město Nazareth.

L2,40 Pak dietě rostieše i posileváše sě, plno jsa múdrosti, a milost božie bieše v něm. L2,41 I chodieše jeho otec i mátě na každé léto do Jeruzaléma na den slavný velikonocní. L2,42 A když jest byl Ježíš ve dvúnádcti letech, jidechu s ním do Jeruzaléma podlé obyčeje slavného. L2,43 A dokonavše dni, když sě vrátichu, osta dietě Ježíš v Jeruzalémě, i nezvěděli sú toho otec i mátě jeho. L2,44 Domnějíce sě, by byl on v tovařiství svých súsědóv, i jidechu cěstú jednoho dne i hledáchu jeho mezi rodinú i známými. L2,45 A nenalezše navrátichu sě do Jeruzaléma ptajíce jeho. L2,46 I stalo sě jest, že po třech dnech nalezechu jej v chrámě, sediece mezi mistry, slyšiece jě i tiežíce. L2,47 I diviechu sě všichni, ktož jeho slyšiechu, múdrosti jeho i otpoviedaní. L2,48 A uzřěvše otec a mátě, podivišta sě. I vecě mátě jeho k němu: „Synáčku, cos nám učinil tak? Že otec tvój a já žalostiece smy tebe hledali.“ L2,49 I vecě k nim: „Což jest, že ste mne hledali? Nevěděli ste, že v těch věcech já musím býti, jenž jsú otcě mého?“ L2,50 A oni neurozuměchu slovu, ješto jest promluvil k nim. L2,51 I jide s nimi do Nazaretha a tu přijide i bieše jim poddán. A mátě jeho chováše těch všěch slov, nosieci jě v svém srdci. L2,52 A Ježíš dietě prospieváše v múdrosti i u věku i milosti před bohem i lidmi.

Třetí

L3,1 Léta pátéhonádcte říšě Tiberiášě ciesařě, když zpravováše Ponský Pilát Židovstvie a král Herodes galilejskú vlast a bratr jeho Filip iturejskú a trakonitidskú vlast a Lizanias abilinskú, L3,2 za kniežat popových Annášě a Kaifáše, stalo sě jest slovo božie nad Janem, Zachařovým synem, na púšti. L3,3 I přijide do všeho kraje jordánského, kážě křest pokánie na otpuštěnie hřiechóv, L3,4 jakož jest psáno v kněhách řěčí Izaiášě proroka: Hlas volajícieho na púšti: Chystajte cěstu hospodinovu, pravé čiňte jeho stezky! L3,5 Všeliký sě úval naplní a všeliká hora i pahorek sě poníží a bude uviré zpraveno a netrté cěsty budú rovné L3,6 a uzří všeliké tělo spasenie božie.

L3,7 Protož mluvieše Jan k zástupóm, ješto vycháziechu k němu, aby sě křtili [od něho]text doplněný editorem[97]od něho] ab ipso lat., nemá Kyas: „Ksenci ješčeří, kto jest vám ukázal, aby utekli před budúcím hněvem božím? L3,8 Protož čiňte dóstojné užitky pokánie a nepočínajte mluviti řkúce: Otcě mámy Abrahama. Jáť vám pravi, žeť jest mocen bóh z tohoto kamenie vzbuditi syny Abrahamovy. L3,9 A již jest sekyra k kmeni dřěva přiložena. Protož každé dřěvo, které nečiní ovotcě dobrého, bude vyťato a v oheň uvrženo.“ L3,10 I tázáchu jeho zástupové řkúce: „Co tehdy učinímy?“ L3,11 Otpověděv vecě jim: „Kto má dvě sukni, daj jednu nemajíciemu, a ktož má pokrm, učiň takež.“ L3,12 I přijidechu nepraví těžieři, chtiece sě křtíti, i vecěchu jemu: „Mistře, co učinímy?“ L3,13 Tehdy on povědě k nim: „Nice viec, jedno cožť jest vám ustaveno, to čiňte.“ L3,14 I tázáchu jeho i rytieři řkúce: „Co i my učinímy?“ I vecě jim: „Ižádného nenuzte ani násilé čiňte a jmějte dosti na svém žoldu.“ L3,15 A když sě domnieše lid i všichni mysléchu v svých srdcích o Janovi, zdali by on snad byl Kristus, L3,16 otpověděv Jan vecě všěm: „Já vás jistě křtím u vodě, ale přijde po mně silnější mne, jehož já nejsem dóstojen rozvázati řemene obuvi jeho. Ten vás bude křtíti v dušě svatém a v ohni, L3,17 jehož vějka v rucě jeho, i umete své humno