povědě: Pojal sem ženu, a proto nemohu přijíti. L14,21 A vrátiv sě panošě, i povědě to svému pánu. Tehdy rozhněvav sě hospodář, vecě panoši svému: Vyběhni rychle na třiedy i na ulicě městcké a chudé i mdlé i slepé i belhavé uveď sěm. L14,22 I povědě panošě: Pane, stalo sě jest, jakož si rozkázal, ale ještě jest prázdné miesto. L14,23 I vecě pán panoši: Vyjdi na cěsty i za ploty a přinuz jě vjíti, ať sě doplní mój dóm. L14,24 Protož vám pravi, že ižádný z oněch mužiev, ješto sú byli pozváni, neokusí mé večeřě.“
L14,25 I jdiechu s ním mnozí zástupi, a on obrátiv sě, vecě k nim: L14,26 „Ktož přijde ke mně a nenenávidí svého otcě i mateře i ženy i synóv i bratří i sestr a ještě i své dušě, nemóže býti mój učedlník. L14,27 A ktož netěští nebo nenese svého křížě, jda po mně, nemóže býti mój učedlník. L14,28 A kto jest ten z vás, jenž chce udělati věži, by dřieve sedě nepočetl, který náklad bude v té potřebě a má li ji čím dokonati, L14,29 aby potom, když založí základ a nemoha dokonati, neposmievali sě jemu všichni, kto by to viděli, L14,30 řkúce, že tento člověk počal základy, a nemohl dokonati? L14,31 Nebo který král jede k boji proti jinému králi, by dřieve sedě nepomyslil, móže li s desieti tisíci jeho potkati, jenž se dvěmadcát tisíciev naň tiehne? L14,32 Anebo jinak ještě, an jest daleko, poslal své posly, prosě za to, což jest k míru. L14,33 Takež [z ]text doplněný editorem[656]z] ex lat., nemá Kyas vás každý, jenž sě neotpovie všeho, což má, nemóže býti mój učedlník. L14,34 Dobrá jest suol. Pakli suol zmizie, čím bude ozdobeno? L14,35 Ani v zemi, ani v chlévě užitečno bude, ale ven bude vyvrženo. Kto má uši k slyšění, slyš.“
Pátýnádctý
L15,1 A blížiechu sě k němu nepraví těžieři i hřiešníci, chtiece jeho slyšěti. L15,2 I vrtráchu duchovníci i mudráci řkúce, že tento přijímá hřiešníky a s nimi jie. L15,3 I povědě jim tento příklad řka: L15,4 „Který člověk jest z vás, jenž má sto ovec, a ztratí li jednu z nich, však nechaje devieti a devadesáti na púšti, pójde k té, která jest zhynula, dokudž jie nenalezne? L15,5 A když ji nalezne, vloží ji na svoji rameně vesele. L15,6 A přijda domóv, szóve přátely i súsědy řka jim: Poradujte sě mně, že sem nalezl svú ovci, ješto byla zahynula. L15,7 Pravi vám, takáž bude radost v nebi nad jedniem hřiešným, jenž pokánie činí, nežli nad devadesát a nad devieti spravedlnými, ješto nejsú potřebni pokánie.“
L15,8 „Nebo která žena, majíc desět čtvrtec střiebra, a ztratí li jednu čtvrtci, však rozežhúci světedlnici, i převrátí domovú drástu a pilně hledá, dokudž nenalezne jie? L15,9 A když nalezne, pozóve přietelnic a súsěd řkúci: Poradujte sě mně, neboť sem nalezla čtvrtci, ješto sem byla ztratila. L15,10 Takež, pravi vám, žeť bude veselé božím anjelóm nad jedniem hřiešníkem, jenž pokánie činí.“
L15,11 A opět povědě: „Jměl jest jeden člověk dva syny. L15,12 I vecě z nich mlazší otci svému: Otče, daj mi diel zbožie, ješto na mě slušie. I rozděli jima zbožie. L15,13 A ne po mnoho dnech sebrav všecko mlazší syn, vzdviže sě na cěstu do dalekého kraje i [tu]text doplněný editorem[664]tu] ibi lat. zmaři své zbožie, jsa živ v smilství. L15,14 A když všechno utrati, sta sě úřitný hlad v tom kraji a on počě chudnúti. L15,15 A otšed jide k jednomu měštěnu toho kraje, chtě pásti jeho svině. L15,16 I žádáše nacpati své břicho mláta, ješto svině žráchu, a toho jemu nedadiechu. L15,17 Pak sě navrátiv sám k sobě, vecě: Co otrokóv v domu otcě mého sytost mají v chlebě, a já zde hladem zhynu! L15,18 Vstanu a pójdu k mému otci i diem jemu: Otče, shřěšil sem proti nebi i proti tobě L15,19 a již nejsem hoden slúti tvój syn,
