si to zatajil před smyslnými a múdrými a to si zjěvil malitkým. Take, otče, že sě jest líbilo tak před tobú. L10,22 Všecko mi jest poddáno ot mého otcě. A ižádný nevie, kto je syn, jediné otec, a kto jest otec, jediné syn, a komuž chce syn zjěviti.“ L10,23 Pak obrátiv sě k svým učedlníkóm, vecě: „Blažené jsú oči, ješto vidie, co vy vidíte. L10,24 Neboť vám pravi, že mnozí proroci i králi chtěli sú viděti, co vy vidíte, však sú neviděli, i slyšěti, co vy slyšíte, však sú neslyšěli.“
L10,25 Tehdy kterýs dospělec v duchovniem právě povstav, pokúšieše jeho řka: „Mistře, co čině život věčný obdržím?“ L10,26 Tehdy on vecě k němu: „V zákoně co jest psáno? Kterak čteš?“ L10,27 On otpověděv vecě: „Miluj hospodina boha tvého ze všeho srdcě svého i ze všie dušě své i ze všie své síly i ze všie tvé mysli a tvého bližnieho jako sám sě.“ L10,28 I vecě jemu: „Právěs otpověděl, to čiň a budeš živ.“
L10,29 Tehdy on chtě sě ojistiti, vecě k Ježíšěvi: „A kto jest mój bližní?“ L10,30 Tehdy vzezřěv Ježíš, vecě: „Člověk kterýs jdieše z Jeruzaléma do Jericho i upade mezi padúchy, jenž jej oblúpichu i ranichu i otjidechu jeho za mrtvého. L10,31 I přihodi sě, že kterýs pop jdieše túž cěstú, a uzřěv jeho, minu pryč. L10,32 Takež i jáhen, když bieše bliz od toho miesta, uzřěv jej, minu pryč. L10,33 Pak kterýs Samaritán tudy jda, přijide k němu, a uzřěv jeho, smilova sě nad ním. L10,34 A přistúpiv k němu, uváza jeho rány, oblévaje olejem [a]text doplněný editorem[465]a] et lat. vínem. A vloživ jej na své dobytčě, i vede jej v stáji a jmieše o něm péči. L10,35 A druhý den vyněm dva peniezě, i da otroku a řka: Jměj jím péči, a což koli naň naložíš, já když sě vrátím, vráci tobě. L10,36 Kto z těch tří vidí sě tobě bližní jsa tomu, jenž jest upadl mezi padúchy?“ L10,37 Tehdy on vecě: „Ten, ktož jest s ním učinil milosrdenstvie.“ I vecě jemu Ježíš: „Jdi a čiň takež.“
L10,38 I stalo sě jest, když jdiechu, tehdy on vjide v jedno městce a jedna žena jménem Marta přije jej v svój dóm. L10,39 A téj bieše sestra jménem Maria, jenž také sedieci u noh hospodinových, poslúcháše jeho slova, L10,40 ale Marta péči jmějieše pro častú službu. Jež vstavši vecě: „Hospodine, nenie tobě péčě, že má sestra ostavila mě samu slúžiti? Proto řci jie, ať mi pomáhá.“ L10,41 A otpověděv vecě jie hospodin: „Marta, Marta, pilná jsi a mútíš sě pro mnohé. L10,42 Však jedno jest potřebné. Maria najlepší diel jest vzvolila, jenž nebude vzat ot nie.“
Jedenádctý
L11,1 I stalo sě jest, když bieše na jednom miestě modle sě a když přesta, vecě jeden z jeho učedlníkóv k němu: „Hospodine, nauč nás sě modliti, jako jest Jan učil své učedlníky.“ L11,2 I vecě jim: „Když sě modlíte, řiekajte: Otče náš, osvěť sě jmě tvé, přiď králevstvie tvé. L11,3 Chléb náš veždajší daj nám dnes. L11,4 A otpusť nám viny našě, jakožť i my otpúštieme každému vinníku našemu. A nás neuvoď u pokušenie.“
L11,5 I vecě [k nim]text doplněný editorem[473]k nim] ad illos lat., nemá Kyas: „Kto z vás bude jmieti přietele a pójde k němu u puol noci a die jemu: Přieteli, pojič mi tří bochencóv, L11,6 nebo mój přietel přišel jest s cěsty ke mně, a nemám co položiti před ním. L11,7 A on zevnitř otpověda, die: Nejměj mi za zlé, neb již jsú dveřě zavřěny a čeled má jest se mnú na pokoji, nemohuť vstáti a dáti tobě. L11,8 A on bude li ždáti tluka, pravi vám, ač jemu nedá vstana, protože jest jeho přietel, ale pro svój nepokoj vstane a dá jemu, kolikož má potřěbie. L11,9 A já vám pravi, proste a bude vám dáno, hledajte a naleznete, tlucte a bude vám otevřěno. L11,10 [Nebo každý, ktož prosí, vezme, a kto hledá, nalezne, a ktož tluče, bude jemu otevřěno.]text doplněný editorem[474]Nebo každý, ktož prosí, vezme, a kto hledá, nalezne, a ktož tluče, bude jemu otevřěno] Omnis enim qui petit, accipit: et qui quaerit, invenit: et pulsanti aperietur lat. L11,11 A kto z vás bude prositi u otcě chleba, zdali jemu kámen dá? Nebo ryby,
