sobě bájiechu a mezi sobú pytášta, tehdy přiblíživ sě Ježíš, jdieše s nima, L24,16 ale jich oči biešta zadržěně, aby jeho nepoznali. L24,17 I vecě k nima: „Které jsú to řěči, ješto mluvíta spolu jdúce a jsta smutna?“ L24,18 A otpověděv jeden, jemuž jmě Kleofas, vecě jemu: „Ty jsi sám pútník v Jeruzalémě, a nezvěděl si, co sě jest stalo v něm těchto dní?“ L24,19 Jimžto on vecě: „Co?“ I pověděchu: „O Ježíši Nazarenském, jenž jest byl muž a prorok mocný v skutciech i v řěči před bohem i přede vším lidem. L24,20 A kterak sú jej poddali vrchní popi i kniežata našě na otsúzenie smrtedlné i ukřižovali jeho, L24,21 a my smy sě nadieli, by on vysvobodil Izrahele. A nynie nad to nade vše již jest dnes třetí den, jakž sě jest to stalo. L24,22 A některé ženy z našich zžěsily sú ny, ješto sú byly před světlem u rovu, L24,23 a nenalezše jeho těla, přišly sú řkúce, také že sú viděnie anjelské viděly, jížto pravie, že jest živ. L24,24 I otešli sú někteří z našich k rovu a tak sú nalezli, [jakož ženy pověděly, ale jeho nenalezechu]text doplněný editorem[1038]jakož ženy pověděly, ale jeho nenalezechu] sicut mulieres dixerunt, ipsum vero non invenerunt lat., nemá Kyas.“ L24,25 I vecě k nim: „Ó blázni i zameškaného srdcě k věření všemu, ješto sú mluvili proroci! L24,26 Však jest musil Kristus trpěti a tak vjíti do své slávy.“ L24,27 A počen ot Mojžiešě i ote všěch prorokóv, vykládáše jim všecko písmo, ješto o něm psáno bieše. L24,28 I přiblížichu sě k městu, kamž jdiechu. A on zamysli, že chce dále jíti. L24,29 I přinutkašta jej řkúce: „Ostaň s námi, nebo jest již k večeru a již sě jest den nachýlil.“ I vjide s nima. L24,30 I stalo sě jest, když sedieše za stolem s nima, vzě chléb i požehna i rozláma i podáváše jima. L24,31 I otevřěšta sě jich oči i poznašta jej, an zminu z jich očí. L24,32 I mluviešta k sobě: „Však naše srdce bylo sě zažhlo v nás, když mluvieše s námi na cěstě a otvieráše písmo.“ L24,33 A vstavše v túž hodinu, i vrátišta sě do Jeruzaléma i nalezešta sebraných jedenádcte i ty, ješto s nimi biechu, L24,34 praviece, že jest vstal hospodin věrně a zjěvil sě Šimonovi. L24,35 A sama rozpráviešta, co sě jest stalo na cěstě a kterak sta jej poznala v lámaní chlebném.
L24,36 A když to mluviechu, sta Ježíš mezi nimi i vecě jim: „Pokoj vám, jáť jsem, neroďte sě báti!“ L24,37 A oni sě smútichu i lečechu a mniechu, by ducha viděli. L24,38 I vecě jim: „Čemu jste truchli a myšlenie vcházějí u vaše srdce? L24,39 Vizte moji rucě i nohy mé, žeť já jsem. Pošmakajte a vizte, že duch masa a kostí nemá, jakož vidíte mě majíce.“ L24,40 A když to povědě, ukáza jim rucě i nohy. L24,41 A když oni ještě nevěřiechu a diviechu sě, pro utěšenie jim povědě: „Jmáte li tuto něco, ješto by sě snědlo?“ L24,42 A oni jemu čiest pečené ryby a plást strdi dachu. L24,43 A když poje před nimi, vzem ostatky poda jim.
L24,44 I povědě k nim: „Toť jsú slova, ješto sem mluvil k vám, když ještě byl sem s vámi, že jest potřebno, aby sě všechno vyplnilo, co jest psáno v zákoně Mojžiešově i v prorociech i v žalmiech o mně.“ L24,45 Tehdy jim otevřě smysl, aby rozuměli písmu. L24,46 I vecě k nim, že jest tak psáno, že jest Kristus musil trpěti a vstáti z mrtvých třetí den. L24,47 A budú kázati ve jmě jeho pokánie a hřiechóv otpuštěnie mezi všěmi lidmi, počnúce ot Jeruzaléma. L24,48 A vy jste toho svědci. L24,49 A já sešli slíbencě mého otcě u vy, a vy sědete u městě, pokudž nebudete oblečeni mocí z výsosti.
L24,50 I vyvede jě ven do Bethanie, a vzdvih svoji rucě, požehna jich. L24,51 I sta sě, když jich požehna, otjide ot nich a nese sě na nebe. L24,52 Ani poklonivše sě, vrátichu sě do Jeruzaléma s velikú radostí. L24,53 I bydléchu vždycky v chrámě, chváléce i blahajíce bohu.
