Co učiním, že nemám, kam bych skladl své užitky? L12,18 I vecě: Toto učiním: zruším své stodoly i učiním jě větčie a tu sklidím všecko mé zbožie, což mi sě jest urodilo, L12,19 i poviem mé duši: Dušě má, máš mnoho zbožie pokladného za mnoho let, protož otpočívaj, jěz a pí a kvas. L12,20 I vecě jemu bóh: Blázne, této noci tvú duši vydrú črtie z tebe, a což si nachoval, čie to bude? L12,21 A tak jest, ktož sobě hromaždí, [a]text doplněný editorem[542]a] et lat. nebude bohat u bozě.“

L12,22 I vecě svým učedlníkóm: „Protož vám pravi, neroďte býti pečlivi vašie dušě řkúce: Co budem jiesti, ani těla řkúce: Več sě oblečemy? L12,23 Však dušě větčie jest nežli pokrm a tělo jest větčie nežli oděv. L12,24 Znamenajte havrany, žeť nesějí ani žnú, jimžto nenie pivnicě ani stodola, avšak jě bóh opatřil a sytí. A čím viece vy jste jich dóstojnější! L12,25 A kto jest z vás, že by pomysle mohl přičiniti své postavě jeden loket? L12,26 A protož když najmenšieho nemóžete učiniti, čemu o jiné jste pečlivi? L12,27 Opatřte liliumy polské, kterakť rostú, že ani dělají, aniž přědú, pravím vám, že ani Šalomún ve všie slávě nebyl tak odín jako jedno z těchto. L12,28 A když sěno, ješto dnes jest na poli a zajtra v pec uvrženo bude, bóh tak odievá, čím viece vás, malé viery? L12,29 A vy neroďte hledati, co byšte jědli nebo pili, a neroďte sě vysocě nésti, L12,30 neboť toho všeho lidé tohoto světa hledají a váš otec vie, že toho všeho jste potřěbni. L12,31 Však najprvé hledajte králevstvie božieho a to všechno bude vám přidáno. L12,32 Neroďte sě báti, malé stádce, nebo sě jest slíbilo vašemu otci dáti vám králevstvie božie. L12,33 Prodajte, což máte, a dávajte almužnu. Čiňte sobě pytlíky, ješto nezvetšějí, a poklad nezhynutý v nebesiech, tu kdež zloděj nepřijde ani mol zkazí. L12,34 Nebo kdež váš poklad jest, tudiež i vaše srdce bude.“

L12,35 „Buďte vašě ledvie opásány a světedlnicě hořiece u vašich rukú L12,36 a vy buďte podobni lidem, čekajíce svého pána, když sě vrátí s svatby, že když by přišel a potlúkl, aby jemu inhed bylo otevřěno. L12,37 Blažené jsú ty panošě, kteréž přijda pán, nalezne jě tak bdiece. Věrně pravi vám, že opáše sě, káže jim za stuol siesti a chodě bude před ně slúžiti. L12,38 A přijde liť v druhú čtvrt noci nebo v třetí čtvrt a tak nalezne jě bdiece, blažení jsú ti panošě. L12,39 A to vězte, by věděl hospodář čelední, v kterú hodinu zloděj přijde, bděl by ovšem, nedada podkopati svého domu. L12,40 I vy buďte hotovi, nebo v kterú hodinu vy sě nenadějete, syn člověčí přijde.“ L12,41 I vecě jemu Petr: „K nám li mluvíš tento příklad, čili ke všěm?“ L12,42 I vecě Ježíš: „Který, mníš, jest věrný vladař a múdrý, jehož jest ustavil pán nad svú čeledí, aby jim dával časem měřici pšenicě? L12,43 Blažený jest ten panošě, jehož když přijde pán, nalezne tak činiece. L12,44 Věrně pravi vám, že nade vším svým zbožím, což má, ustanoví jeho. L12,45 Pakli die ten panošě v svém srdci: Mešká mój pán přijíti, a přijda jme sě bíti pacholkóv a dievek a jiesti a píti a opíjeti sě, L12,46 přijde pán toho panošě toho dne, ješto on sě nenaděje, a v tu hodinu, ješto on nezvie, i otdělí jej a jeho diel položí s nevěrnými. L12,47 Protože ten panošě, věda vóli svého pána, nepřipravil sě ani učinil podlé jeho vóle, bude bit mnohými ranami. L12,48 Ale který jest nevěděl a činil dóstojnějie, bude bit malými ranami. A každému, komuž jest mnoho dáno, bude ot něho mnoho potřěbováno. A komuž viece poručie, viece ot něho potřěbují.“

L12,49 „Přišel sem, chtě pustiti oheň na zemi, a čemu jinému chci, než aby sě roznietil? L12,50 Křtem mám sě křtíti, a kterak sě nuzím, když sě