rod a sám školu ustavil. L7,6 Tehdy Ježíš s nimi jdieše, a když již nedaleko bieše ot domu, vysla k němu setník přátely a řka: „Pane, nerod sě truditi, nebo nejsem dóstojen, aby všel pod mú střěchu, L7,7 a sám nejsem dóstojen před tě přijíti, ale jediné řci slovem a budeť uzdraven sluha mój. L7,8 Nebo i já jsem člověk pod mocí ustaven, jmaje pod sobú rytieřě i panošě, a řku tomuto: Jdi, an jde, a jinému: Přiď, an přijde, a svému sluzě: Učiň to, an učiní.“ L7,9 To uslyšěv Ježíš, podivi sě a k zástupóm, ješto za ním jdiechu, povědě: „Věrně vám pravi, nenalezl sem v Izraheli také viery.“ L7,10 A vrátivše sě, kdež biechu vysláni, v dóm, nalezechu panoši, jenž nedužieše, jsúce zdráva.
L7,11 I sta sě opět, jdieše Ježíš do města, ješto slóve Naim, a jdiechu s ním jeho učedlníci a zástup hojný. L7,12 A když sě blížieše k bráně městcké, tehdy umrlcě ven nesiechu, jediného syna své mateři, a ta bieše vdova, a mnohý zástup z města s ní. L7,13 Jižto když uzřě Ježíš, hnu sě milosrdenstvím nad ní i vecě jie: „Neroď plakati!“ L7,14 A přistúpiv dotče sě mar. Tehdy ti, ješto jej nesiechu, stachu. I povědě: „Jinoše, tobě řku, vstaň!“ L7,15 I povsta, jenž bieše umřěl, a sěde a jě sě mluviti. I [da]text doplněný editorem[284]da] dedit lat. jej mateři jeho. L7,16 I objide všěcky strach a velebiechu boha a řkúce, že veliký prorok vznikl jest mezi námi a že jest bóh navštievil svého lidu. L7,17 I vyjide ta řěč ve všem Židovstvě o něm i ve všěchny krajiny podlé nebo v okolí.
L7,18 A vzkázachu Janovi jeho učedlníci o tom o všem. L7,19 A zavolav dvú z svých učedlníkóv Jan, posla jě k Ježíšovi řka: „Ty li jsi, jenž máš přijíti, čili jiného čakámy?“ L7,20 A když k němu přijidešta mužě, pověděšta: „Jan Křtitel poslal nás jest k tobě řka: Ty li jsi, jenž máš přijíti, čili jiného čakámy?“ L7,21 A v túž hodinu uzdravi mnohé ot jich neduhóv i ot strastí i ot zlých duchóv a da mnohým slepým viděnie. L7,22 Pak otpověděv vecě jim: „Jděte a povězte Janovi, co ste viděli i slyšěli, že slepí vidie, chromí chodie, trudovatí jsú očištěni, hluší slyšie, mrtví z mrtvých vstávají, chudí prorokují. L7,23 A blažený jest, ktož kolivěk nepohorší sě nade mnú.“
L7,24 A když otjidešta posly Janova, jě sě Ježíš mluviti o Janovi k zástupóm: „Co ste vyšli na púšť viděti? Trest, ješto sě větrem chvěje? L7,25 A co ste vyšli chtiece viděti? Člověka měkkým rúchem oblečena? Však ti, ktož jsú v drahém rúšě [a v rozkošiech]text doplněný editorem[291]a v rozkošiech] et deliciis lat., nemá Kyas, v králevých domiech jsú. L7,26 A co ste vyšli chtiece viděti? Proroka? Ovšem pravi vám, viece než proroka. L7,27 Neb on jest, o němž jest psáno: Aj toť, pošli anjela mého před tvým obličejem, jenž zpósobí tvú cěstu před tobú. L7,28 Protož pravi vám, že mezi syny ženskými nenie ižádného věčieho proroka mimo Jana Křtitele. Avšak ktož jest menší v nebeském králevství, větčí jest než on.“
L7,29 A vešken lid to slyšě i nepraví těžieři, spravedlnost Ježíšovu vyznáváchu, křtění Janovým křtem. L7,30 Ale duchovníci a mudráci pohrdavše boží radú sami v sobě, umyslichu, nechtiece sě ot něho křtíti. L7,31 I povědě hospodin: „Protož k čemu poviem podobny lidi tohoto porozenie? [A komu jsú podobni?]text doplněný editorem[297]A komu jsú podobni] et cui similes sunt lat., nemá Kyas L7,32 Podobni jsú robatóm, ješto sedie na tržišti a mluvie mezi sobú řkúce: Pískali smy vám na kozici, a vy ste neskákali, nařiekali sme, a vy ste neplakali. L7,33 Nebo Jan Křtitel přišel jest, ani jeda chleba, ani pije vína, a vy mluvíte, že běsa má. L7,34 Přišel syn člověčí, jěda i pije, a vy pravíte: Toť jest člověk leptač, jenž pie víno, přietel jest nepravých těžieřóv i hřiešníkóv. L7,35 I zpravena jest múdrost ote všěch svých synóv.“
L7,36 Tehdy jeden z duchovníkóv prosieše
