prosieše Ježíšě, aby s ním jedl. An všed v dóm duchovníkóv, sěde za stuol. L7,37 Tehdy jedna žena, jenž bieše v městě obecná hřiešnicě, vzvěděvši, že Ježíš oběduje v Šimonově duchovníkově domě, přinese z bielého mramora pušku masti. L7,38 A stojéc nazad u jeho noh, počě mýti slzami jeho nohy a vlasy s své hlavy vytierati i líbáše jeho nohy a mastí mazáše. L7,39 To uzřěv Šimon duchovník, jenž bieše jeho pozval, mluvieše sám k sobě řka: „By byl toto prorok, ovšem by věděl, která i kteraká jest toto žena, jenž sě jeho dotýká, nebo hřiešnicě jest.“ L7,40 A otpověděv Ježíš, vecě jemu: „Šimone, mám tobě něco pověděti.“ A on vecě: „Mistře, pověz!“ L7,41 I vecě Ježíš: „Dva biešta dlužna jednomu lichevníku, jeden bieše dlužen pět set funtóv a druhý paddesát. L7,42 A když nejmiešta čím zaplatiti, otpusti oběma. Protož ktož koho viece miluje?“ L7,43 Otpověděv Šimon vecě: „Mním, že ten, jemuž jest viece otpuštěno.“ A on jemu vecě: „Právěs rozsúdil.“ L7,44 A obrátiv sě k ženě, vecě Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Všel sem v tvój dóm, nepodals mi vody mým nohám, ale tato umyla jest slzami nohy mé a svými vlasy utřěla. L7,45 Políbenies mi nedal, ale tato, jakž jest vešla, nepřestala jest líbati mých noh. L7,46 Olejem si mé hlavy neumazal, ale tato mastí jest umazala nohy mé. L7,47 Proněžto pravi tobě: Otpuštěni sú jie mnozí hřieši, že mě jest mnoho milovala. Nebo komuž méně otpustie, ten méně miluje.“ L7,48 I povědě k nie: „Otpuštěniť jsú tobě hřieši.“ L7,49 I jěchu sě mluviti mezi sobú ti, ješto spolu obědváchu: „Kto jest toto, jenž také hřiechy otpúštie?“ L7,50 I otpovědě on k ženě: „Tvá viera tě jest spasenu učinila, [diž u pokoji]text doplněný editorem[312]diž u pokoji] vade in pace lat., nemá Kyas!“
VIII.
L8,1 A stalo sě jest opět, že on chodieše po městech i po vesniciech, kážě a zvěstuje králevstvie božie, a dvanádcte učedlníkóv s ním L8,2 a ženy některé, ješto biechu uzdraveny ot zlostných duchóv i nemocí: Maria, ješto slóve Magdalena, z niežto jest vyšlo sedm běsóv, L8,3 a Johanna, [žena]text doplněný editorem[314]žena] uxor lat., nemá Kyas Chuzova, starosty Herodovy, a Zuzanna a jiné mnohé, ješto jemu posluhováchu z svého nábytka.
L8,4 A když sě sebra mnohý zástup a z měst k němu sě bráchu, povědě k nim skrzě příklad: L8,5 „Vyšel jest, ktož rozsievá, chtě sieti siemě své. A když rozsievá, některé jest padlo podlé cěsty i utlačeno jest a ptáci nebeští to sú szobali. L8,6 A jiné jest padlo na skálu a zarodiv sě i usvadlo, nebo jest nejmělo vláhy. L8,7 A jiné jest padlo mezi trnie, a když jest trnie spolu s ním zrostlo, udusilo jest je. L8,8 A jiné jest padlo v dobrú zemi a zarodiv sě učinilo užitka stokrát tolikéž.“ To pověděv Ježíš, zavola: „Kto má uši k slyšění, slyš.“
L8,9 I tázáchu jeho učedlníci jeho, který by byl ten příklad. L8,10 Jimžto on vecě: „Vám jest dáno znáti tajemstvie královstvie božieho, ale jiným u pověstech, aby vidúce neviděli a slyšiece nerozuměli.“
L8,11 „I jest tento příklad: Siemě to jest slovo božie. L8,12 A to, které jest podlé cěsty, to jsú ti, ješto slyšie slovo božie, pak přijda diábel, pochytí slovo z jich srdcí, aby věřiece nebyli spaseni. L8,13 A to, ješto padlo na skálu, to jsú ti, že když uslyšie slovo, s radostí přijmú je, ale nemají kořene, že na čas [věřie a v čas]text doplněný editorem[325]věřie a v čas] credunt, et in tempore lat., nemá Kyas v pokušení otstúpie. L8,14 A to, ješto v trnie upadlo, to jsú ti, ješto uslyšie slovo, ale pro péči bohatstvie a pro rozkoš svého života otejdúce, to udusie i nepřinesú užitka. L8,15 A to, ješto v dobrú zemi upadlo, to jsú ti, ješto uslyšiec slovo, i držie je v dobrém a šlechetném srdci a užitek nesú v utrpení.“
L8,16 „Nebo ižádný zažha světedlnici, nepřiklopí jie třěpem ani jie pod lože podstaví,
