Olomoucká bible (dále též BiblOl) je zástupcem prvoredakčního staročeského překladu – většina jejího textu až na dílčí revize odpovídá prvotnímu překladu z 50. let 14. století. Výjimkou jsou zde epištoly a Apoštolské skutky, které spadají již do redakce druhé; odlišný je však také Žaltář a celé Matoušovo evangelium (Kyas 1997, s. 42). Základem Matoušova evangelia byl nový překlad autora sborníku Evangelia sv. Matouše s homiliemi (Kyas 1981, s. 26), jehož text je dochován především v rukopisu Národní knihovny ČR XVII A 4 (srov. Voleková 2017).
3 Ediční zpracování
Předložená edice je novým zpracováním textu, jejž v roce 1981 vydal Vladimír Kyas v prvním svazku Staročeské Bible drážďanské a olomoucké (Kyas 1981). Opíráme se o převod Kyasovy edice do elektronické podoby, který pro staročeskou textovou banku Vokabuláře webového připravila Hana Kreisingerová.
Ačkoli naše zpracování vychází přímo z rukopisu, ke starší edici Kyasově důsledně přihlíží. Z tohoto důvodu ve své edici pečlivě zaznamenáváme nejen všechna místa, která podle našeho soudu Kyas interpretoval chybně, ale také všechna místa, na nichž jsme se od Kyasovy interpretace odchýlili, navzdory tomu, že ji nepovažujeme nutně za nesprávnou (nejčastěji v případě vlastních jmen nebo specifických souhláskových skupin). Stalo se tak zejména s ohledem na účel vzniku naší edice (obecně píšeme příklonku koli zvlášť, příklonku li také a neoddělujeme ji spojovníkem, spojku protože již píšeme dohromady). Ta totiž tvoří též součást online aplikace Diabible, která sdružuje přepisy více biblí různého původu a doby vzniku; pro dobrou funkčnost této aplikace jsme se rozhodli případy, které umožňují vícero možných přepisů, řešit co nejjednotněji. V rámci možností proto jednotíme také hranice slov a větných celků a užití interpunkce, na tyto zásahy s ohledem na přiměřenost poznámkového aparátu neupozorňujeme.
Oproti Kyasově edici interpretujeme odlišně některé jevy, například otnésti m. otnesti (L 1,25), rozvelebil m. pozvelebil (L 1,58), všěchna m. všechna (L 1,65), řka m. a řka (L 1,67), svatině m. svatyně (L 1,75), zprostření m. sprostření (L 1,79), vladařě m. vládařě (L 2,2), slóve m. slove (L 2,4), plenkami m. plénkami (L 2,7), chtíce m. chtiece (L 2,22), bíše m. bieše (L 2,25), hospodina m. hospodinova (L 2,26), viděly m. viděli (L 2,30), živa m. žíva (L 2,36), nevychodíše m. nevychodieše (L 2,37), ožídáchu m. ožidáchu (L 2,38), ovotcě m. ovocě (L 3,9), takež m. takéž (L 3,11), shromazdí m. shromáždí (L 3,17), domněn m. domnien (L 3,23), živ m. žív (L 4,4), pokúšěti m. pokúšeti (L 4,12), i žádný m. a ižádný (L 4,27), vyvrhú m. vyvrhu (L 4,29), Šimonovi m. Simonovi (L 5,4), prostřědek m. prostředek (L 5,19), nimi m. ním (L 5,29), sem m. jsem (5,32), sčasáchu m. ščasáchu (L 6,1), šetřiechu m. šetřichu (L 6,7), uvinnili m. uvinili (L 6,7), pojičejí m. pojíčejí (L 6,34), dobrotiv m. dobrotív (L 6,35), milosrdní m. milosrdni (L 6,36), povodeň m. povoden (L 6,48), padl m. spadl (L 6,49), mužě m. mužie (L 7,20), rozsievá m. rozsieva (L 8,5), tázáchu m. tázachu (L 8,9), uslyšiec m. slyšiec (L 8,15), světedlnici m. svietedlnici (L 8,16), najavo m. na javo (L 8,17), řetězy m. řetězi (L 8,29), pasíchu m. pasiechu (L 8,34), leknú m. leknu (L 8,35), uslyšěv m. uslyšav (L 8,50), viděna m. viděná (L 9,31), lekú m. leku (L 9,44), pohřésti m. pohřesti (L 9,59), puojdu m. pójdu (L 9,61), Korozaim m. Zoroam (L 10,13), téj m. tej (L 10,39), úfal m. ufal (L 11,22), odín m. oděn (L 12,27), nebeščí m. nebesčí (L 13,19), posěď m. pošěď (L 14,10), písného m. picného (L 15,30), služiž m. slúžiž (L 17,8), střětú m. střětu (L 17,12), vzdvihú m. vzdvihu (L 17,13), bude m. nebude (L 18,7), tryžňován m. tryznován (L 18,32), přivésti n. přivesti (L 18,40), shledati m. shlédati (L 19,10), králevstvie m. královstvie (L 19,15), pásnici m. pasnici (L 19,20), nevěřili m. neuvěřili (L 20,5), jisti m. jísti (L 20,6), pomlkú m. pomlku (L 20,26), Žaltář m. žaltář (L 20,42), miestech m. městech (L 21,11), zstíhají m. zstihají (L 21,12), poprávcě m. popravcě (L 21,12), pošpíléváchu m. pošpíleváchu (L 22,63), uvedú m. uvedu (L 22,66), toho m. tohoto (L 23,14), zastáchu m. zastachu (L 23,23), vzvolenec m. zvolenec (L 23,35), vzpoměňte m. vzpomeňte (L 24,6), počnúce m. počnúc (L 24,47)
V transkripci se řídíme obecně uznávanými edičními pravidly. Emendujeme pouze ojedinělé zjevné chyby, jako jsou vynechaná písmena apod. Na písařovy opravy neupozorňujeme. Vzhledem ke stáří památky a k pravidelnosti jevu neodstraňujeme jotaci v krátkých slabikách. Z hláskoslovných změn zachováváme např. změnu c > tc (např. ovotcě) a přehlásku o > ě (např. vrabciev, králevstvie).
Vynechaný text oproti předloze doplňujeme podle Bible litoměřicko-třeboňské (dále BiblLitTřeb, 1. díl, Litoměřice, Státní oblastní archiv v Litoměřicích, fond Biskupské sbírky Litoměřice, sign. BIF 3.2), přestože tento pramen byl již na četných místech opraven korektorem (srov. Kyas 1981, s. 33), v poznámce připojujeme znění klementinské Vulgáty (The Clementine Vulgate Project). Pokud je v BiblLitTřeb dané místo zasaženo korektorem, opravujeme nebo doplňujeme text podle Bible drážďanské. Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských pramenech, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle kritické edice Nouum testamentum D. N. Iesu Christi Latine secundum editionem Hieronymi, I (1889–1898).
Text dělíme na verše a odstavce podle klementinské Vulgáty. V členění textu na kapitoly respektujeme stav v rukopisu, třebaže se liší od Vulgáty: tradiční předmluva k Lukášovu evangeliu, která se stala integrální součástí biblického textu (L 1–4), nebyla jako většina biblických předmluv v první redakci přeložena.[3] Srov. Staročeské biblické předmluvy, s. 84.