králevstvie božie, otpověděl jim řka: „Nepřijde králevstvie božie s ujištěním L17,21 ani bude řečeno: Toť, jest tuto, nebo: Onde, neboť králevstvie božie mezi vámi jest.“ L17,22 I vecě k svým učedlníkóm: „Přijdú dnové, že budete žádati, byšte viděli jeden den syna člověčieho, a neuzříte. L17,23 I řkú vám: Toť, jest tuto, a: Toť, jest tamto, neroďte tam choditi ani následovati, L17,24 nebo jako blesket hromový bleskne sě pod nebem i prosvietí to, což jest pod nebem vše, takež bude syn člověčí ve dni svém. L17,25 Ale dřieve musí mnoho trpěti i ohyžďen býti od toho pokolenie. L17,26 A jakož sě jest stalo za dnóv Noe, takež bude za dnóv syna člověčieho: L17,27 Kvasiechu i pijiechu, ženy pojímáchu a dcery vdáváchu až do toho dne, kteréhož jest všel v koráb, a přišedši potopa, zatrati všěcky. L17,28 Takež jakož sě jest stalo za dnóv Lotových: Jědiechu i pijiechu, kupováchu i prodáváchu, vinnicě plodiechu a domy staviechu, L17,29 ale kteréhož jest dne Lot vyšel z Sodomy, šel jest déšč plamenný a z síry z nebe i zatratil všěcky. L17,30 Podlé toho sě stane, kteréhož dne syn člověčí sě zjěví. L17,31 Toho dne, ktož bude na střěšě a jeho nábytek v domu, nesstupi dolóv, chtě to pobrati, a kto na poli, takež sě nenavrati za sě. L17,32 Vzpomínajte na ženu Lotovu. L17,33 Ktož koli bude hledati, chtě svú duši spasiti, ztratí ji. A ktož kolivěk ji ztratí, oživí ji. L17,34 Pravi vám, že té noci budeta dva na jednom loži, jeden bude vzdvižen a druhý ostaven. L17,35 Dva budeta v žrnoviech mléti, jeden bude vzdvižen nebo jedna a druhý ostaven, [dva budeta na poli, jeden bude vzdvižen a druhý ostaven]text doplněný editorem[755]dva budeta na poli, jeden bude vzdvižen a druhý ostaven] duo in agro: unus assumetur, et alter relinquetur lat..“ L17,36 Otpověděvše vecěchu jemu: „Kam, hospodine?“ L17,37 Povědě jim: „Kdež koli bude tělo, tu sě sberú orlicě.“
Osmnádctá
L18,1 A povědě k nim příklad, že sě slušie vždycky modliti a nepřestávati, L18,2 [řka]text doplněný editorem[759]řka] dicens lat.: „Jeden súdcě bieše v jednom městě, jenž sě boha nebojieše a lidí sě nestydieše. L18,3 I bieše jedna vdova v témž městě i přicházieše k němu řkúci: Pomsti mne nad mým protivníkem! L18,4 An nerodieše za mnohý čas. Ale potom sám v sobě vecě: Ač sě boha nebojím ani lidí stydím, L18,5 však protože mě tato vdova stará, pomstím jie, aby den súdný mne nemučila.“ L18,6 I vecě hospodin: „Slyšte to, co jest zlostný súdcě pověděl. L18,7 Kterak tehdy bóh neučiní pomsty pro své zvolené, k sobě volajíce ve dne i v noci, a bude jich žěleti? L18,8 Protož pravi vám, žeť brzo učiní nad nimi pomstu. A když přijde syn člověčí, zdali nalezne vieru na zemi?“
L18,9 I vecě k některým, ješto sami v sě úfáchu jako spravedlní a jinými hrdáchu, tento příklad: L18,10 „Dva člověky byla sta šla do chrámu, chtiece sě modliti, jeden duchovník a druhý zjěvný hřiešník. L18,11 Ale duchovník takto sě modléše řka: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní z lidí: bércě, nespravedlní, jako cizoložníci, anebo jako tento zjěvný hřiešník. L18,12 Postím sě dvakrát v týden, desátek dávaji ze všeho, což mám. L18,13 A zjěvný hřiešník stoje zdaleka, nechtieše ani očí zvésti k nebi, ale tepieše své prsi řka: Bože, buď milostiv mně hřiešnému! L18,14 Věrně pravi vám, že jest ten vrátil sě do svého domu spravedliv jsa ot onoho. Nebo každý, kto sě výší, bude ponížen, a kto sě níží, bude povýšen.“
L18,15 I nesiechu k němu robátka, aby sě jich dotekl. To když uzřěchu učedlníci, lajiechu jim. L18,16 Ale Ježíš povolav jich, vecě jim: „Nechajte dětí jíti ke mně a neroďte jim brániti, nebo takých jest králevstvie božie. L18,17 Věrně pravi vám, ktož koli nepřijme králevstvie božieho jako dietě, nevejde v ně.“
L18,18 I otáza jeho jedno kniežě řka: „Dobrý mistře, co čině věčný život
