[562]číslo strany tiskukostela HořA. 3ᵃ (1491), podaczy prawo ius patronatus Lact. 92c, podací právo TomP. 3, 158, patronóm totiž podacím pánóm HusE. 1, 433; z toho vyvinulo se také subst. neutr. podacie (poplatek) quod in vulgari podaczie nuncupatur Reg. II. r. 1302, purkrecht seu podaczie t. IV. r. 1334, iure theutonicali quod podaczie dicitur t. r. 1335, podaczczie (sic) koſtelnieho List. JHrad. 1388, což k podaczij slušie t., já hřiešný w twem podacy Rúd. 38ᵇ, s podaczezim koſtelnim List. JHrad. 1388.
3. Jména místní Strašecí, Telecí, Nedvězí atp., stč. Strašěcie atd., de Strasseczie TomZ. 1440 m. 18, Nové Strašecí Us., jsou rovněž adjektiva vzoru tohoto, Strašěcie z pův. strašęt-je-je atd.; kdyby to byla od původu svého substantiva -ьje vzoru znamenie, zněla by Strašětie, Teletie, Nedvědie atd. Ale časem pojímají se za substantiva druhu právě řečeného. Podle toho pak jest stejným způsobem vysvětlovati také jm. míst. Srní, Kobylí, Kozlí atp., stč. Srnie, Kobylé, Kozlé atd.; jsou to vlastně adjektiva vzoru tohoto, pojatá časem za substantiva vz. znamenie. Podle různého pojetí jest ovšem také různé skloňování: substantivum má gen. -í, dat. -í atd., kdežto adjektivum má gen. -ího, dat. -ímu atd.
4. Vedle subst. příščie nč. příští, o němž v. I. str. 512, vyvinulo se také adj. příščí nč. příští: prziſſtieho advenam MamA. 19ᵃ, nč. příští rok, příštího roku atd. Us. Zvláštnost tu jest, že adjektivum toto bývá neskloňováno. Říkalo se: na svatý Jiří najprvé příští (akk.) atp.; rčení to bylo takořka ustálená formule; vyšlo při něm z povědomí, že příští je náležitý akk. sing. masc., a vzniklo zdání, že je to slovo bez flexe; a proto se nechává bez flexe také v podobných rčeních jiných, na př. przi sm Girzy neyprv prziſſti KolČČ. 28ᵃ (1551), przi sm duſſe neyprv prziſſtij t. 43ᵃ (1553), przi sm Martinie neyprwe prziſſtij t. 81ᵇ (1554), při času sch petru a pawlu neyprw prziſſtij t. 130ᵃ (1554), o wanoczych neyprw prziſſtij t. 319ᵇ (1561).
5. Adj. cuzí nč. cizí, stsl. štužd-, je z pův. tjudj- a je tedy právem při vzoru tomto; na př. czuzie sbožie Rožmb. 30, po czizie sbožie Kruml. 237ᵇ, czyzije sbožie Pr. pr. 256, cziuziu dědinu JidDrk. 12, czuzieho nic nechtěl Hrad. 16ᵇ, czyzyeho Alb. 94ᵃ, czyzie žalosti (sg. gen. fem.) AlbB. 5ᵇ, bohu czyziemu ŽWittb. 80, 10, na czyzyem Rožmb. 278, czuzye slova AlxV. 41 vína czyzije Pr. pr. 256 atd., nč. cizí gen. cizího atd. Us spis. Ale záhy vyskytují a časem velmi se šíří tvary analogické podle vzoru tvrdého, na př. czuze úsilé Hrad. 107ᵇ, jenž czuze otjímá t. 105ᵇ, cize sbožie Pass 377, czuzeho sbožie t. 397, czuzeho nechaj Hrad. 113ᵇ, czuzeho t. 115ᵇ, t. 119ᵃ, czuzeho sbožie t. 105ᵇ, t. 109ᵇ czyzeho Alb. 75ᵇ, t. 23ᵃ (v Hrad., Pass. i Alb. není -zé- sklesnutím jotace ze -zie-, tvary psané czuze atd. nejsou tedy podle vz. pěší) atd., nč. cizej člověk, cizá žena, cizou ženu atd. Us. ob., cizá krajina, do cizé krajiny Suš. 659. – Totéž děje se při adj. ryzí, stsl. ryždь, tedy z rydj-. Má tvary náležité
![[562]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00564.jpg){kind=link}
