Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<543544545546547548549550551>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[547]číslo strany tiskusvD. 1, jenž prawuu rukuu s. Hedviku žehná Pass. 23, s těžkuv rukuv Pror. 25ᵇ a j.; zvratnou analogií psáno -uo: rukú společní a nerozdijlnuo KolČČ. 44ᵇ (1544); staré -ú dochováno v nářečích: tú velikú vodú BartD. 10 (zlin.), pod takovú krivú brezú t. 35 (alenk.); – dial. obměny za : dobru BartD. 120 (laš. zkrác.), šustła ho zelenu hałuzku t. 358 (též); dobró BartD. 2, 23 (han., holeš.), t. 2, 215 (han., třeb.), tó červenó ružó t. 2, 45 (han., kojet.) a j., tó čėrvėno rużo t. 2, 68 (han., olom.) atd.; s túm pěknúm růžúm t. 1, 88 (stjick.), tum dłuhum cestum t. (též, místy), duuhum cestum, s velkum radośćum Šemb. 56 (opav.), -m přidáno vlivem polským, nápodoben jím nosový příhlas polské koncovky , dobrą, jako v dial. instr. rybum § 138; – dobrau: swav dobrav volí list. z r. 1406 (Listy filol. 1888, 44); – dobrou Us. nč. spis. i ob., BartD. 2, 255 (žďár.) a j., naši bilou kozou t. 2, 226 (han., třeb.), dobrou t. 1, 92 (kel.) a j., slc. pravou.

Du. nom. akk. masc. dobrá, koncovka z pův. -a-ja; na př. ta mužě zradna AlxBM. 1, 33, člověky oba bohata AlxBM. 3, 35, dva zlaa človêky Pass. 27, přěs cielaa dwa dny Ol. 2. Mach. 10, 37, dva krále Amoreyſkaa Ben. Jos. 24, 12, dva húfy weliká t. 3. Esdr. 12, 31, dwa zlatta KolČČ. 388ᵇ (1564) atd., dva česká Dobr. Lehrg.² 203 (t. groše, archaismus ještě za doby Dobrovského).

Du. nom. akk. fem. neutr. dobřiej, koncovka -iej z pův. -ě-ji; tvar dobřiej je stejný se sing. dat. lok. fem., a také obměny jeho dálejší jsou stejné: z -iej vyvinulo se jednak -éj (sklesnutím jotace), jednak -ie (ztrátou koncového -j), a bylo tedy dobřéj a dobřie, z toho stalo se změnami známými dobřé a dobří; tvary tyto jsou vesměs archaismy a vyskytují se i v jazyku starém jen pořídku; vlivem tvarů, jež mají -é- a slabiku tvrdou, jako na př. dob, dobho atp., ujalo se i zde dobréj, a z toho bylo změnami dalšími zase dobré (ztrátou -j) a dobrý (, zúžením). Na příklad (doklady tvarů archaistických uvozuji skoro všecky, které znám):

dobřiej: oči weliciey Pass. 456, oči plamenyey t. 459, dvě ſtrziebrnyey truhle t. 401, tě newynnyey rucě t. 306, tě dvě hroznyey a przykrzyey ráně t. 304, nemudrziey dievcě (vok.) t. 362, tvoji rucě probytyey, nozě v těch ranách ocytyey Rúd. 34ᵇ, podal krásu jich v rucě neprzatelſcziey t. j. -ščiej ŽWittb. 77, 61, dvě olivě zlatyey DalC. 7, dvě fiolniej orlici DalJ. 22 z rkp. V, lékař léčí bolnyey oči Hrad. 110ᵇ (2krát), dvě tak przieliſnyey bolesti t. 29ᵇ, tvoji myloſrdnyey oči Modl. 143ᵃ, rucě ſwatokradnyey ML. 35ᵇ, vaši czyſtyey rucě Alb. 64ᵇ, Lia churawyey oči má t. 85ᵇ, dvě krávě tučniei Hlah Tob. 8, 22, neſtydatiei oči Kruml. 240ᵃ, waſie blahoſlaweniočiei Koř. Mat. 13, 16, dvě dſcie kamennyei t. Ex. 24, 12,

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 19 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).