[448]číslo strany tiskuw tohos miesto apoštola ApŠ. 68, tohos veselé AlxB. 5, 38, tohos nikakž nezbudeš AlxBM. 3, 6;
sg. dat. masc. neutr. tomu-že: tomuž městu BílD. 447;
sg. lok. masc. neutr. tom-že: w toms blúdiv ApD. c, w toms hněvě AlxBM. 4, 33, w toms střielení hi v téj sěči AlxB. 2, 4, v tomž místě Beck. 1, 35;
sg. dat. lok. fem. téj-že: w teys rozkoši w teys ozrači AlxB. 7, 22;
pl. nom. ti-že: mistři tyse AlxH. 12, 8, mistři tyze AlxV. 2409;
pl. gen. lok. těch-že: thyechs zámyslóv AlxB. 8, 10, při tyechs skončal (Jidáš) ApŠ. 66, z tiechz peněz KolA. 1516 (tu jen toto), při těchž forách ČernZuz. 326, v těchže dnech Pal. 3, 2, 364, těchže pánův t. 5, 1, 72, těchže ředitelův t. 5, 1, 110, v těchže psaních t. 5, 2, 376;
pl. dat. těm-že: těmže křižovníkům Pal. 2, 2, 31;
pl. instr. těmi-že: těmiž syny Seel. 48, pod těmiže nebesy Pal. 5, 1, 182.
V některých případech může býti pochybnost, patří-li tvar sem či k tý, tá, té v § 383; ale tu obyčejně význam poučuje a rozhoduje: ten-že atd. je demonstrativní, tý-ž pak znamená spolu identitu.
V nč. jaz. ob. tvarů těchto není; v jaz. knižném pak jsou oblíbeny jen u některých spisovatelův.
2. Přívěsek -to jest oblíben v jazyku starém i novém, a tvarů tento jest potřeba nevyhnutelná, když staré sen vyhynulo a pro význam hic dostatečné náhrady jiné nebylo.
3. to ten vyskýtá se jen místy: toten kamenec Duš. 121 (slc., z Koll. Zpiev.), tota voda t. (též) na totu žalobu Šemb. 141 (slc., Levoč).
4. Taktéž tu-ten: hale tuto (= to) pravda nebude, nic si z tutoho nedělej, o tutom, děvče mi tutím nekaž Duš. 121 (domažl., z Bož. Němč.); tu-ten, tu-ta, tu-to, gen. tu toho, tu-tej, dat. tu tomu atd. Šemb. 18 (domažl.).
5. Jiné ještě přívěsky porůznu oblíbené jsou v příkladech: ten-hle a z toho dále tenle a tendle Us.; toťten = tento a henten = onen Btch. 378 (dbeč.); tojten, tojta tojto, toj- z toť-, chrom. 280; atp.
383. Vedle ten, ta, to atd. jsou také tvary tý, tá, té atd., obyčejně s enklit. -ž: týž táž, též atd. Shodují se v koncovkách s adj. dobrý, -á, -é. Ale nevznikly skládáním, jako na př. dobrý z dobrъ-jь, dobrá z dobra-ja, dobré z dobro-je atd., nýbrž analogií: jsou totiž některé tvary parallelní stejného zakončení ve sklonění zájmenném jako ve složeném, na př. sg. gen. fem. té je jako sg. gen. fem. dobré, dat. lok. téj, jako dobréj, instr. tú jako dobrú; analogie působila v tom směru dále a přidělala tedy časem také gen. tého podle dobrého, dat. tému podle dobrému atd. V starožitné stsl. jsou toho začátky jenom řídké: pl. nom. tii, akk. tyję Milk. Lex. a Scholvin v Jag. Arch. 2, 569; v češtině v textech starých také jen [449]číslo strany tiskumálo
![[448]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00450.jpg){kind=link}
![[449]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00451.jpg){kind=link}