[176]číslo strany tiskuNesprávně je psána koncovka dlouhá: w czeſtije Štít. ř. 13ᵃ, w czyſtotije t. 142ᵃ, ku prawdije t. 49ᵇ atp.
Za -ě bývá dial. -i; na př. v krási m. krásě, o řěci m. řěcě, v otrapi m. -pě atp., v § 150.
Kmenové souhlásky mění se od -ě v náležité své střídnice měkké; na př. hora-hořě nč. hoře, žena-žeňě nč. žene (ps. ženě) atd. Tu je třeba některé věci vytknouti.
k, g (h) mění se v c, z: ruka-rucě, noga(noha)-nozě atd.; Mohan slyšiu rsiechzie dějú Pil. a, t. j. řěčě m. řěcě, jest omyl. Stejná změna ch-s jest jen v nářečích slovenských: múcha-muse Hatt. slc. 52, musě BartD. 41 (hroz.), trocha- po trosě t., pančucha-panšusě t.; čeština ostatní má zde změnu ch-š: moucha-mouše atd., srov. I. str. 460.
Staré g je tu změněno v z: noga-nozě. Nové t. j. v některých nářečích nově vzniklé g mění se tutéž v z(dz): muziga-muzidze BartD. 87 (stjick.), dronyga (m. chronika) -dronydze t., vyga-vydze t. 65 (val.) atd.; výklad tohoto nového g-dz v. I. str. 505.
Analogií brání se náležité změně souhlásky hrdelné a jest na př. w ſynagogie ŽKap. 81, 1 a 105, 18, -gě m. -zě, podle nom. -ga; tak vzniklo i slc. ruke, nohe, muche Hatt. slc. 52.
Kmeny -ska (se skupinou -sk- původní) mají -ščě a z toho dále -ště; na př. vojska: když by bylo woyſchzie vstáti t. j. vojščě AlxB. 8, 5, woyſchze vstáti káza AlxH. 1, 12, nesli woyſſtie pokrm exercitui Ol. Súdc. 20, 10, v téj woyſſtie t. 21, 8, po všie woyſſtie t. 3. Reg. 22, 36, w woyſſtie twe t. Ezech. 27, 10 a j.; dska: na dſſczye PassKlem. 252ᵇ, najednej dſſtie Comest. 65ᵃ a j.; – v jazyku pozdějším je za to novotvar -scě, -sce, se změnou sk-sc podle ruka-ruce atp., nč. Polska-Polsce, deska-desce.
Kmeny -zga (-zg- skupina původní) mají -ždě ze staršího -žžě (-ždžě): miezga, w míezdie HusPost. 135ᵇ; rózha ze staršího rózga, v olivovéj roſdye PassKlem. 54ᵇ.
Kde -ska vzniklo ze staršího -sьka (skupina -sk- tedy není od původu), tu je právem -scě; na př. véska z vьsьka, v jedné weſcye OtcB. 334, nč. vísce. Totéž je při kmenech -ška, -čka z býv. -šьka, -čьka, na př. hruška, w-hruſſczie LMar. 40 t. j. hrušcě (-ščě bylo by v tomto rkpe psáno -ſſchzie), tovařiška, k-towarzyſſczye Pass. 473, nč. na hrušce, tovařišce, lišce, podušce, kočce, dial. koce (-c- z -čc-) BartD. 13 (zlin.) a Us. atp.; odchylky analogií: povězte tey liſſtie Comest. 237ᵃ t. j. liště m. lišcě, na poduſſtie t. 229ᵇ t. j. poduště m. podušcě.
O přehlásce v některých kmenech, na př. přísaha-přísězě, v. § 148.
138. Sing. instr. rybú, -au, -ou; o původu této koncovky v. § 13 Na př. -ú: nad rzieku ſazawu Pass. 312 atd.; délka dosvědčena v textech starých: tú rsiekŭ hi tiem potokem Pil. a, vlada všiú komorŭ Jid. 56, tú
![[176]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00178.jpg){kind=link}