podobenstvie položi jim a řka: „Podobno jest nebeské králevstvie k zrnu horčičnému, ježto vzem člověk, sál na svém poli, Mt13,32 ješto jest najmenšie mezi všěmi sěmeny, ale když vzroste, větčie jest nežli která zelina, i bude strom, tak že ptáci nebeščí přijdúce i přebývají v jeho větvách.“ Mt13,33 Jiné podobenstvie mluvil jim a řka: „Podobno jest králevstvie nebeské k kvasu, jenžto vzemši žena skryla ve třech měrách múky, až vzkysalo všecko.“ Mt13,34 To všecko mluvil jest Ježíš v podobenstvích k zástupóm a bez podobenstvie nemluvieše jim, Mt13,35 aby sě naplnilo to, což jest řečeno Izaiášem prorokem, jenž praví: Otevru v podobenstvích usta má a vypravím skrytosti ot počátka světa.
Mt13,36 Tehdy nechav zástupóv, přijide v dóm i přistúpili sú k němu mlazší jeho a řkúce: „Vyprav nám podobenstvie o stoklasě na poli.“ Mt13,37 Jenž otpověděv vecě: „Jenž sěje dobré siemě, jest syn člověčí. Mt13,38 Pole jest svět. Ale siemě dobré, to jsú synové královstvie nebeského, ale stoklasa synové jsú zlí. Mt13,39 A nepřietel, jenž ji sál, jest diábel. Ale žen jest skonánie světa a ženci jsú anjelé. Mt13,40 A protož jakož stoklasu sbierají a ohněm spalují, tak bude na skončení světa. Mt13,41 Pošle syn boží anjely své, i vyberú z královstvie jeho všecko zlé a ty, ješto činie zlost, Mt13,42 pustie jě v komín ohnivý, tu bude pláč i škřehtánie zubóm. Mt13,43 Tehdy spravedlní budú sě stkvieti jakžto slunce v králevství otcě mého. Ktož má uši k slyšění, slyš.“
Mt13,44 „Podobno jest králevstvie nebeské k pokladu skrytému na poli, jenžto když jej člověk nalezne, skryje jej a raduje sě tomu prodá všecko, což má, i kúpí to pole. Mt13,45 Opět podobno jest králevstvie nebeské člověku kupcěvi, jenž hládá dobrého kamenie. Mt13,46 A když nalezne jeden dobrý kámen, i jde a prodá všecko, což má, i kúpí jej.“
Mt13,47 „Opět podobno jest nebeské králevstvie nevodu puštěnému v moře, veňž sě všeliký národ ryb sebral. Mt13,48 A když by naplněn, vytáhše jej a na břězě sediece, vybrachu dobré v své osudie, ale zlé ven vypustichu. Mt13,49 Tak bude na skončení světa: vyjdú anjelé i rozdělé zlé z prostřědka dobrých Mt13,50 i pustie jě v komín ohnivý, tu bude pláč a škřehtánie zubóm. Mt13,51 Rozuměli ste tomu všemu?“ Vecěchu jemu: „Ovšem.“ Mt13,52 I vecě jim: „A protož každý mistr učený v nebeském králevství podoben jest člověku hospodářěvi, jenž vynosí z svého pokladu nové i staré.“ Mt13,53 I sta sě, když dokona Ježíš ty pověsti, jide odtud.
Mt13,54 A přišed do své vlasti, učieše jě v jich školách, tak že sě diviechu a řkúce: „Otkud tomuto múdrost tato a divové? Mt13,55 Však jest toto kovářiev syn, však mateři dějí Maria a bratří jeho Jakub a Jan a Šimon a Judas Mt13,56 a sestry jeho však všěcky jsú u nás. A protož otkud to všecko tomuto?“ Mt13,57 A tak sě pohoršěváchu v něm. Ale Ježíš vecě jim: „Nenie prorok beze cti, jediné v své vlasti a v svém domu.“ Mt13,58 I neučinil tu mnoho divóv pro jich nevěřenie.
XIIII.
Mt14,1 V onom časě slyšal Herodes tetrarcha slovutnost Jezukristovu. Mt14,2 I vecě k svým sluhám: „Tento jest Jan Křstitel, tento jest vstal z mrtvých, a protož divové sě dějí skrzě něho.“ Mt14,3 Nebo Herodes držal Jana a svázal jej a vsadil v žalář pro [Herodiadu]text doplněný editorem[355]Herodiadu] Herodiadem lat., ženu bratra svého. Mt14,4 Nebo pravieše Jan jemu: „Nelzě tobě ani slušie jie jmieti.“ Mt14,5 I chtieše jej zabiti, ale bál sě lidu, nebo jako proroka jej jmějiechu. Mt14,6 Ale dne narozenie Herodesova skákáše dci Herodiadina v prostředku i líbilo sě Herodesovi. Mt14,7 A protož pod přísahú slíbil jest jie dáti to vše, zač by byla prosila. Mt14,8 Tehdy ona, vystřežena mateří jsúc: „Daj mi,“ vecě, „tuto na okříně Janovu hlavu Křtitelovu.“ Mt14,9 I smúti sě král, pro přísahu a před těmi, ješto spolu sediechu, i káza
