ostavi tu Ježíš řka: L8,39 „Vrať sě do svého domu a prav, co jest tobě učinil buoh.“ I jide po všem městu kážě, co jest jemu buoh učinil.
L8,40 I stalo sě jest, když sě navráti Ježíš, přivíta jej zástup, nebo všickni jeho čakáchu. L8,41 A tehdy jeden muž, jemuž bieše jmě Jairus, jenž bieše kniežě chrámové, pade přěd Ježíšěvými nohami prosě jeho, aby všel do jeho domu, L8,42 že jmějieše jedinkú dceru bezmále ve dvúnádste let, a ta chtieše umřieti. I přihodi sě, když jdieše a zástupi jej dáviechu, L8,43 tehdy jedna žena, ješto trpieše črvenú nemoc ote dvúnádste let a již bieše vydala lékařiem všecko své sbožie, a ižádný jie nemohl uzdraviti, L8,44 přistúpivši zzadu, dotče sě podolka jeho rúcha a inhed přěsta jejie krve tečenie. L8,45 I vecě Ježíš: „Kto jest mne sě dotekl?“ A když všichni přiechu, vecě Petr i ti, ktož s ním biechu: „Přikazateli, zástupové tě tisknú i dávie, a ty pravíš: Kto sě jest mne dotekl?“ L8,46 I vecě Ježíš: „Vždyť sě jest mne někdo dotekl, neboť jsem já poznal, že jest moc ze mne vyšla.“ L8,47 A to uzřěvši žena, že sě nemuože tajiti, přijide třasúci sě i pade přěd jeho nohami, a pro kterú potřěbu sě jest jeho dotkla, ukáza přěde vším lidem, i kterak jest inhed uzdravena. L8,48 Tehdy on vecě jiej: „Dci, viera tvá, ta tě jest spasila, jdi u pokoji.“ L8,49 A ješče to mluvieše a přijide kterýs k kniežěti k chrámovému a řka jemu: „Tvá dci jest umřěla, protož neroď volati mistra.“ L8,50 Tehdy Ježíš uslyšav to slovo, otpovědě otci té děvečky: „Neroď sě báti, jediné uvěř, budeť uzdravena.“ L8,51 A když přijide k domu, neda vjíti s sobú ižádnému, jediné Petrovi a Janovi a Jakubovi a otci a mateři té děvečky. L8,52 I plakáchu všickni žělejíce jie. Tehdy on vecě jim: „Neroďte plakati, nebo jest neumrla děvečka, ale spí.“ L8,53 I posmieváchu sě jemu vědúce, že jest umřěla. L8,54 Pak Ježíš držě ji za ruku, zavola řka: „Děvečko, vstaň!“ L8,55 I navráti sě jejie duch, že inhed vsta. I káza jiej dáti jiesti. L8,56 I podivi sě jejie otec i mátě, jimžto on přikáza, aby nikomému nepravili, což sě jest stalo.
Devátá kapitola
L9,1 Pak povolav dvanáste apoštoluov, dal jim jest moc i vládanie nade všěmi běsy a také, aby neduhy uzdravovali. L9,2 A poslal jě jest, aby kázali královstvie nebeské a uzdravovali nemocné. L9,3 I řekl jest k nim: „Ničehož nebeřte na cěstu: ani holi, ani mošny, ani peněz, ani chleba, ani dvú sukní jmievajte. L9,4 A v který koli dóm vejdete, tu ostaňte a ottud nevychoďte. L9,5 A ktož koli vás nepřijme, vyjdúce z toho města, vyrazte z svých nóh prach na ně, jim na svědectvie.“ L9,6 Pak oni vyšedše, túláchu sě po vesniciech, kážíce i uzdravujíce všudy.
L9,7 A uslyšav Herodes, jenž vládnieše nad čtvrtú čiestí Židovstvie, čso sě dějieše ot Ježíšě, blúdieše na svéj mysli, protože někteří mluviechu, L9,8 že jest Jan vstal z mrtvých, a někteří, že sě jest Heliáš zjěvil, a jiní, že jest jeden z starých prorok vstal z mrtvých. L9,9 I vecě Herodes: „Já jsem Jana sťal, a kto jest tento, o němž já toliko slyším?“ I hledáše, by mohl jeho viděti.
L9,10 A vrátivše sě apoštoli, rozpravichu jemu, což jsú koli učinili. A pojem jě, sjide za sě na pusté miesto, ješto slóve
