jeho z toho. L6,31 A jakož chcete, by vám učinili lidé, takež vy jim učiňte. L6,32 A milujete li, ješto vás milují, kteraká jest vám milost? Nebo hřiešníci milují sebe milujície. L6,33 Pakli dobřě činíte těm, ješto vám dobřě činie, kteraká jest vašě sláva? Nebo takež i hřiešníci činie. L6,34 A když požičíte, ot nichžto sě nadějete zasě vzieti, která jest vašě sláva? Nebo i hřiešníci hřiešným požíčějí, aby zasě tak takéž vzěli. L6,35 Ale vy milujte své nepřátely a dobřě jim čiňte a požíčějte, ničehož za to sě nenadějíce, i bude vašě mzda mnohá a budete synové Vrchnieho, nebo on jest dobrotiv nevděčným i zlým. L6,36 Protož buďte milosrdní, jako váš otec milosrdný jest.“
L6,37 „Neroďte súditi a nebudete súzeni. Neroďte otsuzovati a nebudete otsúzeni. Otpúščějte a bude vám otpuščeno. L6,38 Dávajte a bude vám dáno, mieru dobrú i vrchovatú i střasenú i osutú dadie v záhubie vaše. Nebo túž měrú, jížto budete měřiti, bude vám otměřeno.“ L6,39 I povědě jim příklad: „Zdali muože slepý slepého voditi? Však by oba v jámu upadla. L6,40 Nenie učedlník nad mistrem, ale každý bude svrchovaný, bude li jako jeho mistr. L6,41 Čemu vidíš suk v uocě bratra svého, a břevna, ješto jest v tvém ocě, nesnábdieš? L6,42 A kterak muožeš řéci bratru svému: Bratře, ponechaj, ať vyvrhu suk z tvého oka, a sám v svém ocě břevna nevidíš? Licoměrníče, vyvrz dřieve břevno z svého oka a tehdy opatř, aby vyvedl suk z oka bratra svého. L6,43 Nebo nenie dobré dřěvo, ješto činí zlé ovoce, ani jest zlé dřěvo, čině ovoce dobré. L6,44 Nebo kteréž koli dřěvo z svého ovocě bude poznáno. Však na trní nečeší fíkuov ani na chrástu hroznuov sbierají. L6,45 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdcě svého vynosí dobré a zlý člověk ze zlého pokladu vynosí zlost. Nebo z obiznosti srdečné usta mluvie. L6,46 Co mě vzýváte: Hospodine, hospodine, a nečiníte, což já vám káži?“
L6,47 „Každý, ktož příde ke mně a slyší mú řěč i činí to, ukáži vám, k komu jest přirovnán. L6,48 Přirovnán jest k člověku dělajíciemu duom, jenž kopa hluboko a položi základ na skále. A když sě je stal povodeň, přiřítila sě jest řěka k tomu domu, a nemohla jím hnúti, že jest byl založen na pevnéj skále. L6,49 Ale ktož slyší, a nečiní, přirovnán jest k člověku dělajíciemu svój duom na zemi bez základa, naňžto když sě jest řěka přiřinula, inhede jest padl. I stalo sě jest veliké obořenie toho domu.“
Sedmá kapitola
L7,1 A když doplni všecka svá slova [v ]text doplněný editoremuší lidskú, vjide do Kafarnaum. L7,2 Tehdy panošě jednoho setníka, zle sě jmajě, bieše bliz k smrti, a svému pánu bieše vzácen. L7,3 A když uslyšě o Ježíšovi, posla k ňemu starosty židovské, prosě jeho, aby přišel a spasil jeho panoši. L7,4 Tehdy oni, když přijidú k Ježíšovi, prosichu jeho pilně řkúce jemu, že jest duostojen, aby jemu to učinil, L7,5 neboť miluje náš rod a sám nám školu udělal. L7,6 Tehdy Ježíš s nimi jdieše, a když již nedaleko bieše ot domu, vysla k ňemu setník přátely řka: „Pane, neroď sě truditi, nebo nejsem duostojen, aby všel pod mú střěchu,
