tavi tu Ježíš řka: L8,39 „Vrať sě do svého domu a prav, co jest tobě učinil buoh.“ I jide po všem městu kážě, co jest jemu buoh učinil.
L8,40 I stalo sě jest, když sě navráti Ježíš , přivíta jej zástup, nebo všickni jeho čakáchu. L8,41 A tehdy jeden muž, jemuž bieše jmě Jairus , jenž bieše kniežě chrámové, pade přěd Ježíšěvými nohami prosě jeho, aby všel do jeho domu, L8,42 že jmějieše jedinkú dceru bezmále ve dvúnádste let, a ta chtieše umřieti. I přihodi sě, když jdieše a zástupi jej dáviechu, L8,43 tehdy jedna žena, ješto trpieše črvenú nemoc ote dvúnádste let a již bieše vydala lékařiem všecko své sbožie, a ižádný jie nemohl uzdraviti, L8,44 přistúpivši zzadu, dotče sě podolka jeho rúcha a inhed přěsta jejie krve tečenie. L8,45 I vecě Ježíš : „Kto jest mne sě dotekl?“ A když všichni přiechu, vecě Petr i ti, ktož s ním biechu: „Přikazateli, zástupové tě tisknú i dávie, a ty pravíš: Kto sě jest mne dotekl?“ L8,46 I vecě Ježíš : „Vždyť sě jest mne někdo dotekl, neboť jsem já poznal, že jest moc ze mne vyšla.“ L8,47 A to uzřěvši žena, že sě nemuože tajiti, přijide třasúci sě i pade přěd jeho nohami, a pro kterú potřěbu sě jest jeho dotkla, ukáza přěde vším lidem, i kterak jest inhed uzdravena. L8,48 Tehdy on vecě jiej: „Dci, viera tvá, ta tě jest spasila, jdi u pokoji.“ L8,49 A ješče to mluvieše a přijide kterýs k kniežěti k chrámovému a řka jemu: „Tvá dci jest umřěla, protož neroď volati mistra .“ L8,50 Tehdy Ježíš uslyšav to slovo, otpovědě otci té děvečky: „Neroď sě báti, jediné uvěř , budeť uzdravena.“ L8,51 A když přijide k domu, neda vjíti s sobú ižádnému, jediné Petrovi a Janovi a Jakubovi a otci a mateři té děvečky. L8,52 I plakáchu všickni žělejíce jie. Tehdy on vecě jim : „Neroďte plakati, nebo jest neumrla děvečka, ale spí.“ L8,53 I posmieváchu sě jemu vědúce, že jest umřěla. L8,54 Pak Ježíš držě ji za ruku, zavola řka: „Děvečko, vstaň!“ L8,55 I navráti sě jejie duch, že inhed vsta. I káza jiej dáti jiesti. L8,56 I podivi sě jejie otec i mátě , jimžto on přikáza, aby nikomému nepravili, což sě jest stalo.
Devátá kapitola
L9,1 Pak povolav dvanáste apoštoluov, dal jim jest moc i vládanie nade všěmi běsy a také, aby neduhy uzdravovali. L9,2 A poslal jě jest, aby kázali královstvie nebeské a uzdravovali nemocné. L9,3 I řekl jest k nim: „Ničehož nebeřte na cěstu: ani holi, ani mošny, ani peněz, ani chleba, ani dvú sukní jmievajte. L9,4 A v který koli dóm vejdete, tu ostaňte a ottud nevychoďte. L9,5 A ktož koli vás nepřijme , vyjdúce z toho města , vyrazte z svých nóh prach na ně, jim na svědectvie .“ L9,6 Pak oni vyšedše, túláchu sě po vesniciech , kážíce i uzdravujíce všudy.
L9,7 A uslyšav Herodes, jenž vládnieše nad čtvrtú čiestí Židovstvie , čso sě dějieše ot Ježíšě , blúdieše na svéj mysli, protože někteří mluviechu , L9,8 že jest Jan vstal z mrtvých, a někteří, že sě jest Heliáš zjěvil, a jiní, že jest jeden z starých prorok vstal z mrtvých. L9,9 I vecě Herodes: „Já jsem Jana sťal, a kto jest tento, o němž já toliko slyším?“ I hledáše, by mohl jeho viděti.
L9,10 A vrátivše sě apoštoli, rozpravichu jemu, což jsú koli učinili. A pojem jě, sjide za sě na pusté miesto, ješto slóve
