milosrdenstvie.“ I vecě jemu Ježíš: „Jdi a čiň takež.“
L10,38 I stalo sě jest, když jdiechu, tehdy on vjide v jedno městce a jedna žena jmenem Marta přijě jeho v svój duom. L10,39 A téj bieše sestra jmenem Maria, jež také sedieci u nóh hospodinových, poslúcháše jeho slova, L10,40 ale Marta péči jmějieše pro častú službu. Jež stavši vecě: „Hospodine, nenie tobě pečno, že má sestra ostavila mě samu slúžiti? Proto řci jiej, ať mi pomáhá.“ L10,41 A otpověděv vecě jiej hospodin: „Marta, Marta, pilná jsi a rmútíš sě pro mnohé. L10,42 Však jedno jest potřěbné. Maria najlepší diel jest vzvolila, jenž nebude vzat ot nie.“
Jedennástá kapitola
L11,1 I stalo sě jest, když bieše na jednom miestě modle sě a když přěsta, vecě jeden z jeho učenníkuov k němu: „Hospodine, nauč nás sě modliti, jako jest Jan učil své učedlníky.“ L11,2 I vecě jim: „Když sě modlíte, řiekajte: Otče, osvěť sě jmě tvé, přiď královstvie tvé. L11,3 Chléb náš vešdajší daj nám dnes. L11,4 A otpusť nám hřiechy našě, jakož i my otpúščiemy každému vinníku našemu. A nás neuvoď u pokušenie.“
L11,5 I vecě k nim: „Kto z vás bude jmieti přietele a pójde k ňemu u pól noci a die jemu: Přieteli, požič mi tří bochenciev, L11,6 že muoj přietel přišel jest s cěsty ke mně, a nejmám co položiti přěd ním. L11,7 A on zevnitř otpověda, povie: Nejměj mi za zlé, neb již jsú dveřě zavřěny a čeled má jest se mnú na pokoji, nemohuť vstáti a dáti tobě. L11,8 A on bude li ždáti tluka, pravi vám, ač jemu nedá vstana, protože jest jeho přietel, ale pro svuoj nepokoj vstane a dá jemu, kolikož jmá potřěbie. L11,9 A já vám pravi, proste a bude vám dáno, hledajte a naleznete, tlucte a bude vám otevřěno. L11,10 Nebo každý, ktož prosí, vezme, a kto hledá, nalezne, a ktož tluče, bude jemu otevřěno. L11,11 A kto z vás bude prositi u otcě chleba, zdali jemu kámen dá? Nebo ryby, zdali za rybu dá jemu hada? L11,12 Pakli poprosí vajcě, zdali jemu poskyte ščíra? L11,13 A proto vy jsúce zlí, když znáte dávati dobré vašim synuom, čím viece otec váš nebeský dá dobrého ducha s nebě prosícím sebe.“
L11,14 Pak vypuzováše běsa a ten bieše němý. A když vypudi běsa, promluvi němý. I vzdivichu sě zástupi. L11,15 Tehdy někteří z nich mluviechu: „Mocí Belzebuba, kniežěte diábelského, vypúzie diábly.“ L11,16 A jiní pokúšějíc jeho, znamenie z nebe potřěbováchu ot ňeho. L11,17 A on uzřěv jich myšlenie, vecě: „Všeliké králevstvie samo v sobě rozdělené zpustie a duom na duom padne. L11,18 A pakli satan sám v sobě rozdělen jest, kterak stojí jeho královstvie? Nebo mluvíte, že já mocí Belzebubovú vypuziji diábly. L11,19 Pakli já mocí Belzebubovú vypúziem diábly, vaši synové čí mocí vypúzějí? A protož oni budú vaši súdcě. L11,20 Nebo když prstem božím vypúziem diábly, jistě příde k vám královstvie božie. L11,21 Když silný oděnec ostřiehá své chyšě, s pokojem jest všecko, což jmá. L11,22 Pakli silnější jeho přijda, přěmuož jej, všecko oružie otnese, v ňežto jest úfal, a jeho plen rozdělí. L11,23 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a ktož se mnú nesbierá, ten rosýpá. L11,24 Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí u miestech bezvodných, hledajě otpočinutie, a nenalezna povie: Vráti sě do svého domu, otkud jsem vyšel. L11,25 A když příde, nalezne jej chvostiščem umetený a okrášlený. L11,26 A tehdy šed, přijme k sobě jiných sedm duchóv
