spaseni. L8,13 A to, ješto pade na skálu, to jsú ti, že když uslyšie, s radostí přijmú slovo, ale nejmají kořenu, že na čas věřie a na čas u pokušení otstúpie. L8,14 A to, ješto mezi trnie upadlo, to jsú ti, ješto uslyšie, ale pro péči bohatstvie a pro rozkoš svého života otejdúce to udusie i nepřinesú užitka. L8,15 A to, ješto v dobrú zemi upadlo, to jsú ti, ješto uslyšiec slovo, i držie je v dobrém i v šlechetném srdci a užitek nesú v utrpení.“
L8,16 „Však ižádný zažha světedlnici, nepřiklopí jie třěpem ani pod lože podstaví, ale položí ji na sviecně, aby jdúce v duom, viděli světlo. L8,17 Nebo nenie tak tajno, by nebylo zjěveno, ani skryté, by sě nepoznalo a najavo nevyšlo. L8,18 Protož vizte, kterak slyšíte, že ktož jmá, bude jemu přidáno, a ktož koli nejmá, také ač mní sě co jmajě, bude ot ňeho vzato.“
L8,19 I přijidú k ňemu mátě i bratřie jeho, a nemožiechu jeho dojíti pro zástup. L8,20 I vzkázachu jemu řkúce: „Mátě tvá a bratřie tvá stojie vně, chtiece tě viděti.“ L8,21 Jenž otpověděv vecě k nim: „Mátě má i bratřie má ti jsú, ješto slovo božie slyšie i plnie.“
L8,22 Pak sě jest stalo jednoho dne, že on vstúpi na lodí a jeho učedlníci. I řekl jest k nim: „Přěplavmy sě přěs jezero.“ L8,23 A když ploviechu vzhóru, tehdy on usnu. I spade vicher větrový na jezero, že jě pudiechu vlny k nebezpečenství. L8,24 Tehdy přistúpivše ubudichu jeho řkúce: „Přikazateli, zahynemť!“ Tehdy on vstav, požehra na vietr i na búři vodnú i přěsta ta chvíle a by inhed ticho. L8,25 I vecě jim: „Kde jest vašě viera?“ A oni lekše sě, diviechu sě mezi sobú mluviece: „I kto jest tento, že větróm přikazuje i moři, ani jeho poslúchají?“
L8,26 I připluchu do krajě genezaretského, jenž jest proti Galilei. L8,27 A když vyjide z lodie na zemi, potka jeho jeden muž, jenž jmějieše v sobě běsa ot mnohých časuov a neobláčieše sě ni v žádné rúcho ani bydléše v kterém domu, než v roviech. L8,28 Ten když uzřě Ježíšě, pade přěd ním, a zavolav velikým hlasem, vecě: „Co jest tobě do mne, Ježíši, synu boha vrchnieho? Proši tebe, nemuč mne!“ L8,29 I veléše duchu nečistému, aby vyšel z člověka. Neb ot mnohých časuov oblováše jím a býval jest uvázán řetězy i u pútě držán, an zlámajě okovy, zabieháše na púšči. L8,30 I otáza jeho Ježíš řka: „Které jest tobě jmě?“ Tehdy on vecě: „Tma,“ nebo bieše vešlo veň mnoho diáblóv. L8,31 I prosiechu jeho, aby jim nekázal do propasti jíti. L8,32 A tu bliz bieše stádo mnohých sviní, ješto sě pasiechu po hořě. I prosiechu jeho, aby jich nechal vyjíti. I přěpusti jim. L8,33 A tak vyjidú běsové z člověka a vjidú v svině, tak že to stádo uběže rychle v jezero i ztopi sě. L8,34 Ten skutek uzřěvše, ješto pasiechu, zaběhú ottud i roznesú to u městě i po vsech. L8,35 I vyjidú mnozí, chtiece viděti to, což sě jest [stalo]text doplněný editorem[262]sě jest <stalo>] factum est lat., i přijidú k Ježíšěvi a nalezú člověka, sediece u jeho nóh, oblečeného, zdravým smyslem, z ňehož biechu běsové vystúpili. I lekú sě. L8,36 A když jim rozpravichu ti, ješto biechu viděli, kterak jest učiňen zdráv ot těch běsuov, L8,37 tehdy vzprosi všecko množstvie toho krajě genezaretského, aby otšel ot nich, že jich bieše veliký strach obstúpil. Tehdy on vstúpiv na lodí, vráti sě. L8,38 I prosieše jeho muž, z ňehožto biechu běsové vyšli, aby s ním ostal. Však jeho ostavi
