spaseni. L8,13 A to, ješto pade na skálu, to jsú ti , že když uslyšie, s radostí přijmú slovo, ale nejmají kořenu, že na čas věřie a na čas u pokušení otstúpie. L8,14 A to, ješto mezi trnie upadlo, to jsú ti, ješto uslyšie, ale pro péči bohatstvie a pro rozkoš svého života otejdúce to udusie i nepřinesú užitka. L8,15 A to , ješto v dobrú zemi upadlo , to jsú ti, ješto uslyšiec slovo, i držie je v dobrém i v šlechetném srdci a užitek nesú v utrpení.“
L8,16 „Však ižádný zažha světedlnici, nepřiklopí jie třěpem ani pod lože podstaví, ale položí ji na sviecně , aby jdúce v duom , viděli světlo. L8,17 Nebo nenie tak tajno, by nebylo zjěveno, ani skryté, by sě nepoznalo a najavo nevyšlo. L8,18 Protož vizte, kterak slyšíte, že ktož jmá, bude jemu přidáno, a ktož koli nejmá, také ač mní sě co jmajě, bude ot ňeho vzato.“
L8,19 I přijidú k ňemu mátě i bratřie jeho, a nemožiechu jeho dojíti pro zástup. L8,20 I vzkázachu jemu řkúce : „Mátě tvá a bratřie tvá stojie vně, chtiece tě viděti.“ L8,21 Jenž otpověděv vecě k nim: „Mátě má i bratřie má ti jsú, ješto slovo božie slyšie i plnie.“
L8,22 Pak sě jest stalo jednoho dne, že on vstúpi na lodí a jeho učedlníci. I řekl jest k nim: „Přěplavmy sě přěs jezero .“ L8,23 A když ploviechu vzhóru, tehdy on usnu. I spade vicher větrový na jezero , že jě pudiechu vlny k nebezpečenství. L8,24 Tehdy přistúpivše ubudichu jeho řkúce: „Přikazateli, zahynemť!“ Tehdy on vstav, požehra na vietr i na búři vodnú i přěsta ta chvíle a by inhed ticho. L8,25 I vecě jim: „Kde jest vašě viera?“ A oni lekše sě, diviechu sě mezi sobú mluviece: „I kto jest tento, že větróm přikazuje i moři, ani jeho poslúchají?“
L8,26 I připluchu do krajě genezaretského, jenž jest proti Galilei . L8,27 A když vyjide z lodie na zemi, potka jeho jeden muž, jenž jmějieše v sobě běsa ot mnohých časuov a neobláčieše sě ni v žádné rúcho ani bydléše v kterém domu, než v roviech. L8,28 Ten když uzřě Ježíšě , pade přěd ním, a zavolav velikým hlasem, vecě: „Co jest tobě do mne, Ježíši , synu boha vrchnieho? Proši tebe, nemuč mne!“ L8,29 I veléše duchu nečistému, aby vyšel z člověka. Neb ot mnohých časuov oblováše jím a býval jest uvázán řetězy i u pútě držán, an zlámajě okovy, zabieháše na púšči. L8,30 I otáza jeho Ježíš řka: „Které jest tobě jmě?“ Tehdy on vecě: „Tma,“ nebo bieše vešlo veň mnoho diáblóv. L8,31 I prosiechu jeho, aby jim nekázal do propasti jíti. L8,32 A tu bliz bieše stádo mnohých sviní, ješto sě pasiechu po hořě. I prosiechu jeho, aby jich nechal vyjíti . I přěpusti jim. L8,33 A tak vyjidú běsové z člověka a vjidú v svině, tak že to stádo uběže rychle v jezero i ztopi sě. L8,34 Ten skutek uzřěvše, ješto pasiechu, zaběhú ottud i roznesú to u městě i po vsech. L8,35 I vyjidú mnozí , chtiece viděti to, což sě jest [ stalo ]text doplněný editorem[262] sě jest <stalo>] factum est lat. , i přijidú k Ježíšěvi a nalezú člověka, sediece u jeho nóh, oblečeného , zdravým smyslem, z ňehož biechu běsové vystúpili. I lekú sě. L8,36 A když jim rozpravichu ti, ješto biechu viděli, kterak jest učiňen zdráv ot těch běsuov , L8,37 tehdy vzprosi všecko množstvie toho krajě genezaretského, aby otšel ot nich, že jich bieše veliký strach obstúpil. Tehdy on vstúpiv na lodí, vráti sě. L8,38 I prosieše jeho muž, z ňehožto biechu běsové vyšli, aby s ním ostal. Však jeho os
