vezři na mého syna, jenž mně [jest]text doplněný editorem[320]jest] est lat., nemá Kyas jediný, L9,39 neboť duch jej mučí a často z něho křiká a tepe jím o zemi, trhajě jej rózno, an velmi sliní, a ledva když ot ňeho otstúpí roztrhajě jej. L9,40 I prosil sem tvých učedlníkuov, aby jeho vypudili, ale nemohli jsú.“ L9,41 Otpověděv Ježíš vecě: „Ó nevěrné pokolenie i přěvrácené, dokud u vás budu a to ot vás trpěti? Přiveď sěm svého syna.“ L9,42 A když přistúpi, udeři jím běs a jě sě jím sápati. L9,43 I požehra Ježíš na ducha nečistého a uzdravi pacholka i vráti jej otci jeho.
L9,44 I lekú sě všickni velikosti božské a všicni sě diviechu všemu tomu, což činieše. Pak vecě k svým učedlníkuom: „Vložte [vy]text doplněný editorem[330]vy] vos lat. v vašě srdcě tuto řěč, neb sě jmá státi, že syn člověčí bude zrazen v rucě lidskéj.“ L9,45 Ale oni nerozumiechu tomu slovu, že bieše skryto přěd nimi, aby jemu neporozuměli. I báchu sě jeho otázati o tom slovu.
L9,46 I vjide v ně myšlenie, kto by jich byl věcší. L9,47 Tehdy Ježíš uzřěv myšlenie jich srdcě, popade pacholečka i postavi jej podlé sebe L9,48 a vecě jim: „Ktož koli přijme toho pacholíka ve jmě mé, mě přijme. A ktož koli mě přijme, přijme toho, ktož mě jest poslal. Nebo kto jest menší mezi všěmi vámi, ten jest věcší.“
L9,49 Tehdy otpověděv Jan, vecě: „Přikazateli, viděli smy kteréhos, ve jmě tvé vypúzějíce běsy, i bránili smy jemu, protože tebe nenásleduje s námi.“ L9,50 I vecě k ňemu Ježíš: „Neroďte brániti, nebo kto nenie proti nám, s námi jest.“
L9,51 I stalo sě jest, když sě doplňováchu dnové jeho vzětie, a on bieše utvrdil svój obličěj, aby šel do Jeruzaléma. L9,52 I posla posly přěd svým obličějem, ani otšedše jidú do měst samaritských, chtiece jemu přichystati potřěbu. L9,53 I nepřijěchu jeho, že obličěj jeho bieše jdúcí do Jeruzaléma. L9,54 A když to uzřěšta jeho učedlníky Jakub a Jan, pověděšta: „Hospodine, chceš, ať dievě, aby oheň šel s nebe a sehltil jě, jako jest Heliáš učinil?“ L9,55 An obrátiv sě, vzla jima řka: „Nevieste, kterého duchu jste. L9,56 Syn člověčí nepřišel jest lidských duší zatratiti, ale spasiti.“ I otjidú do jiného městcě.
L9,57 I stalo sě jest, když jdiechu na cěstě, vecě kterýs k ňemu: „Pójdu za tobú, kamž koli pójdeš.“ L9,58 I vecě jemu Ježíš: „Lišky jěskyně jmají a ptáci nebeščí hniezda, ale syn člověčí nejmá, kde by svú hlavu podchýlil.“ L9,59 I vecě k jinému: „Poď po mně!“ Tehdy on vecě: „Hospodine, přěpusť mi dřieve otjíti a pohřésti svého otcě.“ L9,60 I vecě jemu Ježíš: „Nechaj, ať mrtví hřebú své umrlé, ale ty jdi a zvěstuj královstvie božie.“ L9,61 I vecě jiný: „Pójdu po tobě, hospodine, ale přěpusť mi prvé otpověděti sě těch, ktož jsú v domu.“ L9,62 Vecě k němu Ježíš: „Ižádný přičině svú ruku ku pluhu a ozřě sě za sě, nebude klčen k království božiemu.“
L10,1 Pak potom znamena hospodin jiných dva a sedmdesát i rozesla jě po dvú do každého města všudy, kamž jmějieše sám přijíti. L10,2 I mluvieše jim: „Jistě žen jest mnohá, ale dělníci řiedci. Protož proste pána žennieho, ať pošle dělníky na svú žen. L10,3 Jděte, toť, já vás šli jako berany mezi vlky. L10,4 Neroďte nositi pytlíka ani telmy ani obuvi a ižádného na cěstě nepozdravujte. L10,5 A v kterýž koli duom vejdete, najprvé řcěte: Pokoj buď tomuto domu, L10,6 a bude li tu syn pokojný, otpočine na ňem váš pokoj. Pakli nebude,
