prospělí u právě těžcě jemu protiviti, chtiece jeho usta sklopiti u mnohých věcech, L11,54 protiviece sě jemu a lákajíce popadnúti nětso z jeho úst, chtiece jeho uviniti.
Dvanádstá kapitola
L12,1 A když mnozí zástupi stáchu okolo jeho, tak jež sě spolu tlačiechu, jě sě mluviti k svým učedlníkóm: „Varujte sě ot rozkvasu duchovníkového, to jest ot pochlebovánie. L12,2 Nebo ničse nenie skryté, by sě nezjěvilo, ani zatajené, by nebylo vzvěděno. L12,3 Nebo co jste ve tmách pověděli, bude na světle pověděno. A co jste mluvili v ucho v kútiech, bude provoláno na střěšě.“
L12,4 „Pravi vám, mým přáteluom, nežásajte sě těch, ješto tělo zabíjějí, a potom nejmají viece, co by učinili. L12,5 Ale já vám ukáži, koho sě jmáte báti. Bojte sě toho, jenž když zabie, jmá moc vrci u plamen. Tak vám pravi, toho sě bojte. L12,6 Však pět vrabciev prodávají za poloveň, a ijeden z nich nenie v zapomanutí přěd bohem. L12,7 Nebo vlasi s vašie hlavy všickni jsú zečteni. Protož neroďte sě báti, mnohých vrabciech vzácnější jste.“
L12,8 „I pravi vám, všeliký, ktož koli přizná mě přěd lidmi, toho syn člověčí přizná přěd božími anděly. L12,9 Pakli kto mne popří přěd lidmi, bude zapřěn přěd božími anděly. L12,10 A každý, ktož promluví slovo proti synu člověčiemu, bude jemu otpuščeno. Ale tomu, kto sě porúhá svatému duchu, nebude otpuščeno. L12,11 A když vás uvedú do svých škol přěd mistry i přěd vladařě, neroďte tbáti, kterak a co otpovieste, co li promluvíte, L12,12 neboť svatý duch dá vám v túž hodinu, ješto vy musíte mluviti.“ L12,13 I vecě jemu kterýs z zástupa: „Mistře, řci mému bratru, ať se mnú rozdělí dědinu.“ L12,14 Tehdy on jemu vecě: „Člověče, kto jest mě učinil súdcí nebo děličem nad vámi?“
L12,15 I vecě k nim: „Vizte a varujte sě ote všie skúposti, nebo z obiznosti číž koli život nenie aniž z toho, což jmá.“ L12,16 I vecě k nim podobenstvie řka: „Kakéhos člověka bohatého pole přineslo jest plenné užitky L12,17 i mysléše sám v sobě řka: Co učiním, že nejmám, kam bych sklidil své obilé? L12,18 I vecě: Toto učiním: zruším své stodoly i učiním jě věcšé a tu sklidím všecko mé sbožie, což mi sě jest urodilo, L12,19 i poviem méj duši: Dušě, jmáš mnoho sbožie pokladného za mnohá léta, protož otpočívaj, jěz a pí a kvas. L12,20 I vecě jemu buoh: Blázne, této noci tvú duši vydrú ot tebe, a což jsi nachystal, čie to bude? L12,21 A tak jest, ktož sobě ckmí, a nenie bohat u bozě.“
L12,22 I vecě svým učedlníkuom: „Protož vám pravi, neroďte býti pečlivi vašiej duši řkúce: Co budem jiesti, ani tělu: Več sě oblečemy? L12,23 Však dušě jest věcšie nežli pokrm a tělo jest věcšie nežli oděv. L12,24 Znamenajte havrany, žeť nesějí ani žňú, jimžto nenie pivnicě ani stodola, avšak jě buoh opatřil. A čím viece vy jste jich dóstojnější! L12,25 A kdo jest z vás, že by pomysle mohl přičiniti svéj postavě jeden loket? L12,26 A protož když najmenšieho nemóžete, čemu o jiném jste pečlivi? L12,27 Opatřte liliumie polské, kterak roste, žeť nedělá ani přěde, praviť vám, že ani Šalomún ve všie svéj slávě neodieval sě jest jako jedno z tohoto. L12,28 A když sěno, ješto dnes jest na poli a zajitra v pec uvrženo, buoh tak odievá, čím viece vás, chvoré viery? L12,29 A vy neroďte hledati, co byšte jědli nebo pili, a neroďte
