spravedlný i báznivý, čakajě utěšenie israhelského, a duch svatý bieše v něm. L2,26 I bieše vzal otpověd ot svatého ducha, že neuzří smrti, jeliž dřieve uzří mazancě hospodinova. L2,27 I přijide v dušě v chrám. A když uvodiechu dietě Ježíšě otec i mátě jeho, aby učinili podlé obyčějě zákonového zaň, L2,28 a on vzě jej v svá náručie i poblaha bohu řka: L2,29 „Již propusť svého sluhu, hospodine, podlé tvého slova u pokoji, L2,30 nebo jsta viděle moji oči spasenie tvé, L2,31 ješto jsi připravil přěd obličějem všeho lidu: L2,32 světlo k zěvení národuov a slávu tvéj osadě Israheli.“ L2,33 I biešta otec jeho i mátě divna nad tiem, což o ňem praviechu. L2,34 I požehna ji Simeon a vecě k Mariji, mateři jeho: „Toť, jest uložen tento na spadenie i na povstánie mnohých z Izrahele i na znamenie, jemuž bude otpoviedáno. L2,35 A tvú vlastní duší projde meč, aby byla ohlášena ze mnohých srdcí myšlenie.“ L2,36 A bieše Anna prorokyni, dcera Fanuelova, z pokolenie Asserova, ta bieše přěběhla mnoho dnóv a byla jest živa s svým mužem sedm let ot svého děvstvie. L2,37 A ta bieše vdovú až do čtyř a osmdcát let a nevychodieše z chrámu, postem a modlitbami slúžieci v noci i ve dne. L2,38 A ta v túž hodinu přišedši, zpoviedáše sě hospodinu a mluvieše o něm všěm, ktož ožídáchu vykúpenie. L2,39 A když dokonachu všecko podlé zákona hospodinova, navrátichu sě do Galilee v své město Nazareth.
L2,40 Pak dietě rostieše i posileváše sě, plno jsa múdrosti, a milost božie bieše v něm. L2,41 I chodieše jeho otec i mátě na každé léto do Jeruzaléma na den slavný veliky noci. L2,42 A když jest byl Ježíš ve dvúnádste let, jdiechu s ním do Jeruzaléma podlé obyčějě slavného. L2,43 A dokonavše dni, když sě vrátichu, osta dietě Ježíš v Jeruzalémi, i nevzvěděli jsú toho otec jeho i mátě. L2,44 Domniece sě, by byl on v tovařiství svých súsěduov, jidú cěstú jednoho dne i hledáchu jeho mezi rodinú i známými. L2,45 A nenalezše navrátichu sě do Jeruzaléma ptajíce jeho. L2,46 I stalo sě jest, že po třech dnech nalezú jej v chrámě, sediece mezi mistry, slyšiece jě i tiežíce. L2,47 I diviechu sě všickni, ktož jeho slyšiechu, múdrosti jeho i otpoviedaní. L2,48 A uzřěvše otec a mátě, podivišta sě. I vecě mátě jeho k ňemu: „Synáčku, cos nám tak učinil? Toť, otec tvuoj i já bolejíce jsme tebe hledali.“ L2,49 I vecě k nim: „Co jest, že ste mne hledali? Nevěděli jste, že mezi těmi, ješto jsú otcě mého, já musím býti?“ L2,50 A oni neurozuměchu slovu, ješto jest promluvil k nim. L2,51 I jide s nimi i přijide do Nazareta i bieše poddán jim. A mátě jeho chováše těch všěch slóv, nosieci jě v svém srdci. L2,52 A Ježíš prospieváše u múdrosti i u věku i milosti přěd bohem i lidmi.
Třetie kapitola
L3,1 Léta pátéhonádste říšě Tiberiášě ciesařě, když zpravováše Ponský Pilát Židovstvie a král Herodes galilejskú vlast a bratr jeho Filip iturejskú a trakonitidskú vlast a Lizanias abilinskú, L3,2 za kniežat popových Anna a Kaifášě, stalo sě jest slovo božie nad Janem, Zachařěvým synem, na púšči. L3,3 I přijide do svého krajě jordánského, kážě křest pokánie na otpuščenie hřiechuov, L3,4 jakož jest psáno v knihách řečí Izaiášě proroka: Hlas volajícieho na púšči: Chystajte cěstu