střěchu, L7,7 a já sám nejsem dóstojen přěd tě přijíti, ale řci slovem [a]text doplněný editorem[191]a] et lat. budeť uzdraven pacholek muoj. L7,8 Nebo já jsem člověk pod mocí ustanovený, jmajě pod sobú rytieřě, a řku tomuto: Jdi, an pójde, a jinému: Přiď, an příde, a svému sluzě: Učiň toto, an učiní.“ L7,9 To uslyšěv Ježíš, podivi sě, a obrátiv sě k zástupuom, ješto za ním jdiechu, povědě: „Věrně vám pravi, nenalezl jsem v Izraheli takéž viery.“ L7,10 A vrátivše sě, ktož biechu vysláni, v duom, nalezú panoši, jenž nedužieše, jsúce zdráva.
L7,11 I sta sě opět, jdieše Ježíš do města, ješto slóve Naim, a jdiechu s ním jeho učedlníci a zástup hojný. L7,12 A když sě blížieše k bráně městskéj, tehdy umrlcě ven nesiechu, jediného syna svéj mateři, a ta bieše vdova, a mnohý zástup z města s ní. L7,13 Jižto když uzřě Ježíš, hnuv sě milosrdenstvím nad ní, vecě jiej: „Neroď plakati!“ L7,14 A přistúpiv dotče sě mar. Tehdy ti, ješto jej nesiechu, stachu. I povědě: „Jinoše, tobě řku, vstaň!“ L7,15 I povsta, jenž bieše umřěl, i jě sě mluviti. I da jej mateři jeho. L7,16 I objide všěcky strach i velbiechu boha řkúce, že veliký prorok vznikl jest mezi námi a že jest buoh navščievil svého lidu. L7,17 I vyjide ta řěč ve vše Židovstvie o něm i ve všě krajiny podlé.
L7,18 I vzkázachu Janovi jeho učedlníci o tom o všem. L7,19 A zavolav dvú z svých učedlníkóv Jan, posla jě k Ježíši řka: „Ty li jsi, jenž jmáš přijíti, čili jiného čakámy?“ L7,20 A když k ňemu přijidešta mužě, pověděšta: „Jan Křstitel poslal nás jest k tobě řka: Ty li jsi, jenž jmáš přijíti, čili jiného čakámy?“ L7,21 A v túž hodinu uzdravi mnohé ot jich neduhóv i ot strastí i ot zlých duchuov a da mnohým slepým viděnie. L7,22 Pak otpověděv vecě jim: „Jděte a povězte Janovi, což jste viděli i slyšěli, že slepí vidie, chromí chodie, trudovatí jsú očiščeni, hluší slyšie, mrtví z mrtvých vstávají, chudí prorokují. L7,23 A blažený jest, ktož koli nepohorší sě nade mnú.“
L7,24 A když otjidešta posly Janova, jě sě Ježíš mluviti o Janovi k zástupuom: „Což ste chtiece viděti na púšči vyšli? Trest, ješto sě větrem chvěje? L7,25 A co ste chtiece viděti vyšli? Člověka měkkým rúchem oblečena? Však ti, ktož jsú v drahém rúšě [a v rozkošiech]text doplněný editorem[206]a v rozkošiech] et deliciis lat., v králových domiech jsú. L7,26 A co jste chtiece viděti vyšli? Proroka? Ovšem pravi vám, že viec než proroka. L7,27 Neb on jest, o ňemž jest psáno: Aj toť, pošli anděla svého přěd tvým obličějem, jenž zpósobí tvú cěstu přěd tobú. L7,28 Protož pravi vám, že mezi syny ženskými nenie ižádného věcšieho proroka mimo Jana Křstitele. Avšak ktož jest menší v nebeském království, věcší jest než on.“
L7,29 A vešken lid to slyšě i nepraví těžieři, potvrdichu Ježíšě, aby křstil Janovým křstem. L7,30 Ale duchovníci i mudráci upohrdavše boží radú sami v sobě, umyslichu, nechtiece [sě]text doplněný editorem ot ňeho křstíti. L7,31 I povědě hospodin: „Protož k čemuž poviem podobny lidi tohoto porozenie? A k komu jsú podobni? L7,32 Podobni jsú robatóm, ješto sedie na tržišči a mluvie mezi sobú řkúce: Pískali jsme vám na kozici, a vy jste neskákali, nařiekali jsme, a vy jste neplakali. L7,33 Nebo Jan Křstitel přišel jest, ani jěda chleba, ani pie vína, a vy mluvíte, že běsa jmá. L7,34 Přišel syn člověčí, jěda
