L4,25 U pravdě vám pravi, že mnoho vdov bylo jest v Israheli za dnuov Eliášových, když jest bylo zavřěno nebe tři léta a šest měsieciev, když jest byl veliký hlad po všiej zemi, L4,26 a k ižádnéj z nich nebyl jest poslán Eliáš, jediné do Sarepty sidonské k jednéj vdově. L4,27 A mnozí trudovatí biechu v Israheli za proroka Elizea, a ižádný z nich byl jest očiščen, jediné Naaman syrský.“ L4,28 I naplnichu [sě]text doplněný editorem všickni hněvu ve škole to slyšiece. L4,29 A vstavše vyvrhú jej z města i vedú jej až na vrch huory, na niežto bieše jich město uděláno, chtiece jeho doluov strčiti, L4,30 ale on pocházějě skrzě ně, jdieše.
L4,31 I sjide do Kafarnaum, do města galilejského, a tu jě učieše v soboty. L4,32 I diviechu sě jeho učení, že u moci bieše jeho řěč. L4,33 A ve škole bieše člověk, jmajě běsa nečistého, i zakřičě velikým hlasem L4,34 řka: „Nechaj, co tobě do nás, Ježíši Nazarejský, žes přišel, chtě ny zatratiti? Však viem, žes ty svatý boží.“ L4,35 I požehra naň Ježíš řka: „Oněměj a vyjdi z ňeho!“ A když jej povrže běs na prosědcě, vyjide z ňeho a nic jemu neškodi. L4,36 I sta sě strach mezi všěmi a mluviechu mezi sobú řkúce: „Kteraké jest to slovo, že svú mocí i silú přikazuje nečistým duchuom, a vycházějí?“ L4,37 I roznese sě jeho ohlášenie v každém miestě toho krajě.
L4,38 Pak vstav Ježíš ze školy, vjide v duom Šimonóv. A čšti Šimonovu držiechu veliké zimnicě. I prosiechu jeho za ni. L4,39 An stojě nad ní, přikáza zimnici, aby ji opustila. A inhed vstavši, slúžieše jim. L4,40 Pak když slunce zajide, všickni, ješto jmějiechu nemocné ot rozličných neduhuov, vediechu jě k němu. A on na všě rucě vzloživ, uzdravováše jě. L4,41 I vycháziechu ze mnohých běsové, volajíce i řkúce, že ty jsi syn boží. An jim lajě, nedadieše jim mluviti, že vědiechu jeho jsúce Kristem.
L4,42 A když by den, vyšed jdieše na pusté miesto a zástupové hledáchu jeho. I přijidú k němu a držiechu jej, aby ot nich neotšel. L4,43 Jimžto on vecě, že i jiným městóm musím zvěstovati královstvie božie, nebo proto jsem poslán. L4,44 I kázáše v školách galilejských.
Pátá kapitola
L5,1 I stalo sě jest, když sě zástupi řítichu k němu, aby slyšěli slovo božie, a sám stáše podlé jezera Genezareth. L5,2 I uzřě dvě lodí, stojiece podlé jezera, s nichžto rybáři biechu sešli a práchu sieti. L5,3 A vstúpiv v jednu lodí, ješto bieše Šimonova, prosi jeho, aby sě otřinul malečko ot břěha. A sedě učieše z lodie zástupy.
L5,4 A když přěsta mluviti, vecě k Šimonovi: „Vzveď sě vysoko a rozestři své sieti k lovu.“ L5,5 A otpověděv Šimon, vecě jemu: „Přikazateli, přěse všicku noc jsmy usilovali, a nic nepopadli, avšak pro tvé slovo rozestru sieti.“ L5,6 A když to učinichu, obklíčichu rýb množstvie úřitné, tak že sě jich sieti rózno dřiechu. L5,7 I pokynuchu tovařišiem, ješto biechu v jinéj lodí, aby přišli a jim pomohli. I přijidú i naplnichu obě lodí, tak že bezmál toniešta. L5,8 To když uzřě Šimon Petr, pade k kolenoma Ježíšovýma řka: „Vyjdi ote mne, pane, nebo já hřiešný člověk jsem,“ L5,9 že hruoza bieše jeho obstúpila i všěcky, ktož s ním biechu, u padení rybiem, ješto biechu polapili, L5,10 takeže i Jakuba i Jana, syny Zebediášovy, ješto biechu tovařišie Šimonovi. I vecě Šimonovi Ježíš: „Neroď
