otpověděv vecě jim: „Mníte, by ti Galilejščí ze všěch Galilejských najhřiešnější byli, ješto jsú to trpěli? L13,3 Nepravi já toho vám, ale nebudete li jmieti pokánie, všickni takež zhynete jako oni . L13,4 Nebo osmnádste lidí bylo jest , na něžto sě obořila věžě v Siloam i zbila jě; mníte li, by oni sami hřiešní byli krom všěch bydličiev jeruzalémských? L13,5 Nepravi já vám toho , nežli nebudete li jmieti pokánie, všickni takež zhynete.“
L13,6 I povědě jim to podobenstvie: „Dřěvo fíkové jmějieše kterýs vsazené v svéj vinnici i přijide, hledajě na ňem ovocě, i nenaleze. L13,7 I vecě k vinařěvi: Toť, již jsú tři léta, jakž přichodím, hledajě ovocě na tomto fíkovém dřěvě, a nikdy nenaleznu. Protož podetni je , ať darmo země nezaměstná. L13,8 Tehdy on otpověděv, vecě jemu: Pane, ponechaj jeho [ ještě tohoto ]text doplněný editorem[465] ještě tohoto] et hoc lat. léta, ažť já okopaji okolo jeho a ospu je hnojem, L13,9 zdať snad učiní ovoce; pakli nic, potom je podetneš.“
L13,10 I bieše tu ve škole učě jě v sobotu. L13,11 A tu bieše žena, ješto jmějieše duch nemocný ot osminádste let a bieše sě sklonila, že ovšem nemožieše vzhóru vezřieti. L13,12 Jižto když uzřě Ježíš , povola jie přěd sě i vecě jiej: „Ženo, propuščena jsi ot své nemoci.“ L13,13 I vloži na ni rucě a ona sě inhed rozprostřě i pochváli boha. L13,14 Tehdy otpověděv pán školný, rozhněvav sě, že jest v sobotu uzdravil Ježíš , mluvieše k zástupu: „Šest dnóv jest, v nichžto slušie dělati, protož v těch přichoďte a budete uzdraveni, a ne ve dni v sobotniem.“ L13,15 A otpověděv k ňemu hospodin, vecě: „Lico merníče , který z vás v sobotu neotvieže svého vola nebo osla ot jěslí a nepovede na vodu ? L13,16 A tuto dceru Abrahamovu, jižto jest byl skrútil sathanas osmnádste let, proč by jie neslušalo rozvázati sobotnieho dne?“ L13,17 A když to povědě, zapýřichu sě všickni jeho protivníci. A všěcka obec veseléše sě ve všěch jeho skutciech, že slavně ot ňeho biechu.
L13,18 A protož vecě: „Čemuž jest podobno královstvie božie a komu podobno budu je jmieti? L13,19 Podobno jest k zrnu horčičnému, že vzem je člověk, vsál na svéj zahradě, ano jest vzrostlo jako veliké dřěvo a ptáci nebeščí otpočíváchu na jeho větví.“ L13,20 A opět vecě: „Komu podobno budu mnieti královstvie božie? L13,21 Podobno jest rozkvasu, jenž vezmúci žena, skryje ve třech měřiciech múky, poňadž nevzkyše všecko.“
L13,22 I chodieše po městech i po městcích, učě a svú cěstu chýle do Jeruzaléma. L13,23 I vecě jemu kterýs: „Hospodine, poně jest jich málo, ješto budú spaseni?“ A on k nim vecě: L13,24 „Korčite sě, chtiece vjíti v úzká vrata. Neboť pravi vám, že mnozí budú chtieti vjíti, a nebudú moci. L13,25 A když vejde hospodář a zavře dveřě a vy stanete vně a vztlučete ve dveři řkúce: Pane, otevři nám! An otpověda povie vám: Neznaji vás, otkud jste. L13,26 Tehdy počnete mluviti: Jědli jsme přěd tobú i pili a tys v našich uliciech učil. L13,27 An povie vám: Neznaji vás, otkud jste. Otejděte ote mne, všickni strójci zlostní, L13,28 tu, kdež bude pláč a škřehet zubný. Když uzříte Abrahama a Izáka a Jakuba i všěckny proroky v království božiem, a sami budete ven vyhnáni. L13,29 Nebo přídú ote
