co snad nalezl na něm. A když přijide k němu, nic nenaleze kromě listie, neb nebieše čas fíkový. Mc11,14 A odpověděv vece jemu: „Již viec na věky nižádný s tebe ovoce nejěz!“ A slyšéchu to učedlníci jeho.
Mc11,15 I přijidechu opět do Jeruzaléma. A když vjide do chrámu, poče vymietati prodavače a kupce z chrámu a stoly penězoměncóm i stolice prodávajících holubice převrace. Mc11,16 A nedopúštieše, by kto orudie přenesl přes chrám. Mc11,17 I učieše jě řka: „Však psáno jest, že dóm mój dóm modlitebný nazván bude všem lidem, ale vy ste učinili jej peleší lotrovú.“ Mc11,18 To uslyševše kniežata knězká i mistři, hledáchu, kterak by ho zatratili, nebo báchu se jeho, že vešken zástup divieše [se]text doplněný editorem[224]divieše <se>] admirabatur lat. nad učením jeho. Mc11,19 A když by večer, vycházieše z města.
Mc11,20 A když jidechu ráno, uzřechu fík, an uschl od kořena. Mc11,21 I rozpomenuv se Petr, vece jemu: „Mistře, aj, fík, kterému si zlořečil, usechl jest.“ Mc11,22 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Mějte vieru boží. Mc11,23 Věrně pravím vám, že ktož kolivěk řekl by hoře této: Zdvihni se a vrz se v moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil, že což koli řekl by, stane se jemu. Mc11,24 Protož pravím vám, všeliké věci, kteréžto kolivěk modléce se prosíte, věřte, že vezmete, a přídú vám. Mc11,25 A když stanete k modlení, odpuste, ač co máte proti komu, aby otec váš, jenž v nebesích jest, odpustil vám hřiechy vaše. Mc11,26 Pakli vy neodpustíte, ani otec váš, jenž v nebesiech jest, odpustí vám hřiechy vaše.“
Mc11,27 I přídú opět do Jeruzaléma. A když chodieše Ježíš v chrámě, přistúpichu k němu najvyšší kněžie i mistři [i]text doplněný editorem[230]i] et lat. starší Mc11,28 a řkú mu: „V které moci to činíš? A kto dal tobě tu moc, aby tyto věci činil?“ Mc11,29 A Ježíš odpověděv, vece jim: „Otieži vás i já jednoho slova a odpovězte mi, a poviem vám, v které moci činím tyto věci. Mc11,30 Křest Janóv z nebe li jest byl, čili z lidí? Odpovězte mi!“ Mc11,31 A oni mysléchu sami v sobě řkúce: „Dieme li, že z nebe, dieť nám: Proč ste tehdy nevěřili jemu? Mc11,32 Dieme li: Z lidí, bojíme se lidu.“ Neb všickni mějiechu Jana, že by pravý prorok byl. Mc11,33 A odpověděvše řkli sú Ježíšovi: „Nevieme.“ Odpověděv Ježíš vece jim: „Aniž já pravi vám, v které moci tyto věci činím.“
XII.
Mc12,1 A poče jim v podobenstvích mluviti: „Vinnici štiepil jest člověk a opletl ji plotem a vykopal jámu a ustavil věži a poručil ji vinařóm i odšel jest daleko. Mc12,2 A v čas poslal jest vinařóm sluhu, aby od vinařóv vzal z užitka vinnice. Mc12,3 A oni popadše ho, zbili sú a pustili prázna. Mc12,4 I opět poslal k nim jiného sluhu a toho sú ranili v hlavě a haněním zarmútili. Mc12,5 A opět jiného poslal a toho sú zahubili a mnoho jiných, některé tepúce a jiné hubiece. Mc12,6 Pak ještě jediného maje syna najmilejšieho, i toho poslal k nim poslednieho řka, že snad ustydie se syna mého. Mc12,7 Ale vinařové řekli sú jeden k druhému: Tentoť jest dědic, poďte, zabijme jeho a bude naše dědictvie. Mc12,8 A popadše jej, vyvržechu ven z vinnice a zahubichu. Mc12,9 Protož co učiní pán té vinnice? Přijde a zatratí vinaře a dá vinnici jiným. Mc12,10 Ani ste písma toho čtli: Kámen, kterýž sú zavrhli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní, Mc12,11 bohem se jest to dálo a jest divné v očí
