dadie jej pohanóm Mc10,34 a posmievati se budú jemu a uplijí ho a bičovati budú ho a zabijí jej, a třetí den vstane.
Mc10,35 I přistúpista k němu Jakub a Jan, syny Zebedeova, řkúce: „Mistře, chcemy, aby což koli prositi budeme, učinil nám.“ Mc10,36 A on vece jima: „Co chceta, abych váma učinil?“ Mc10,37 I vecechu: „Daj nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděla v uoslavě tvé.“ Mc10,38 A Ježíš vece jima: „Neviete, co prosíte. Móžete li píti kalich, kterýž já píti budu, nebo křtem, kterým já se křtím, křtíti?“ Mc10,39 A ona vecesta jemu: „Muožema.“ A Ježíš vece jima: „Kalich zajisté, kterýž já piem, píti budeta a křtem, [kterým já krstím sě, budeta]text doplněný editorem[207]kterým já krstím sě, budeta] quo ego baptizor lat. pokřtěna. Mc10,40 Ale seděti na pravici mé anebo na levici nenie mé dáti vám, ale kterýmž připraveno jest.“ Mc10,41 A uslyševše desět, počechu se hněvati na Jana a na Jakuba. Mc10,42 Ale Ježíš zavolav jich, vece jim: „Viete li, že ti, kteříž se vidie vládnúti nad pohany, panují nad nimi […]text doplněný editorem[208]…] et principes eorum potestatem habent ipsorum lat.? Mc10,43 Ale ne tak jest mezi vámi, neb kto kolivěk chtieti bude býti větčí, bude služebník váš. Mc10,44 A kto kolivěk chtieti bude mezi vámi první býti, bude všěch sluha. Mc10,45 Neb i syn člověka nepřišel, aby jemu slúženo bylo, ale aby slúžil a dal duši svú na vykúpenie za mnohé.“
Mc10,46 I přijidechu do Jericho. A když jdieše z Jericho i učedlníci jeho i mnohý zástup, syn Timeóv Bartimeus slepý sedieše vedlé cesty žebře. Mc10,47 Kterýžto když uslyše, že Ježíš Nazaretský jest, poče volati a řéci: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj se nade mnú!“ Mc10,48 I hroziechu jemu mnozí, aby mlčal. A on mnoho viec voláše: „Synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ Mc10,49 A vstav Ježíš, přikáza ho zavolati. I povolachu slepého řkúce jemu: „Buď z dobrú myslí, vstaň, volá tě!“ Mc10,50 A on povrh rúcho své, vstyčiv se přijide k němu. Mc10,51 A odpověděv Ježíš, vece jemu: [„Co chceš, učiním tobě?“ A slepý vece jemu]text doplněný editorem[214]Co chceš, učiním tobě?“ A slepý vece jemu] Quid tibi vis faciam? Caecus autem dixit ei lat.: „Mistře dobrý, abych viděl.“ Mc10,52 A Ježíš vece jemu: „Jdi, viera tvá spasila tě.“ A ihned prozřel jest a jdieše po něm na cestě.
Kapitola XI.
Mc11,1 A když se přibližováše k Jeruzalému a k Betaní k hoře Olivecké, posla dva z učedlníkóv svých Mc11,2 a vece jim: „Jděte do kaštelu, jenž proti vám jest, a ihned vejdúce tam, naleznete oslátko přivázané, na němž ještě nižádný z lidí neseděl, odvěžte je a přiveďte mi. Mc11,3 A pakli kto vám die: Co činíte?, řcete, že pánu potřebno jest, a ihned je propustí sem.“ Mc11,4 A odšedše nalezechu oslátko přivázané před vraty vně na rozcestí i odvázašta je. Mc11,5 A někteří z stojících [tu]text doplněný editorem[220]tu] illic lat. řekli sú jim: „Co činíte odvazujíc oslátko?“ Mc11,6 A oni řekli sú jim, jako bieše přikázal jim Ježíš, i propustichu jim. Mc11,7 I vedechu oslátko k Ježíšovi a vložichu na ně rúcho své i vsěde na ně. Mc11,8 A mnozí stláchu rúcho své na cestě a jiní ratolesti rubáchu z dřievie a stláchu po cestě. Mc11,9 A kteříž předcháziechu i ti, ješto po něm jdiechu, voláchu řkúce: „Spas ny! Požehnaný, jenž jest přišel ve jméno božie, Mc11,10 požehnané, jenž jest přišlo, královstvie otce našeho Davida. Spas ny na výsosti!“ Mc11,11 I vjide do Jeruzaléma v chrám. A obezřěv všěcky, když již večernie bieše hodina, vyjide do Betanie se dvanádcti.
Mc11,12 A jiný den, když vyjide z Betanie, lačněl jest. Mc11,13 A když uzře zdaleka fík mající listie, přijide, zdali by
