tajemstvie královstvie božieho. Ale těm, ješto vně jsú, v podobenstvích všecko sě děje, Mc4,12 aby vidúce viděli, [a neviděli]text doplněný editorem[63]a neviděli] et non videant lat. a slyšíce slyšeli, a nerozuměli, aby někdy se neobrátili a nebyli jim odpuštěni hřiechové.
Mc4,13 I vece jim: „Nevieste podobenstvie tohoto? A kterak podobenstvie všěcka poznáte? Mc4,14 Ktož rosievá, slovo rosievá. Mc4,15 Ale ti, ješto sú podlé cesty, ktež sě rozsievá slovo, a když uslyšé, ihned přicházie šatan a odjímá slovo, kteréž sáto jest v srdcích jich. Mc4,16 A ti sú podobni, kteříž na skalé se rosievají, kteřížto když uslyšie slovo, ihned s radostí přijímají je. Mc4,17 A nemají kořene v sobě, ale časní sú, potom když přijde zamúcenie a protivenstvie pro slovo, ihned sě pohoršují. Mc4,18 A jiní sú, ješto se v trní rosievají, titoť sú, ješto slovo slyšie, Mc4,19 strasti tohoto světa a zklamánie zbožie a vedlé jiných věcí žádosti vcházejíce, udušují slovo a bez užitka bývá učiněno. Mc4,20 A tito sú, kteřížto v zem dobrú rosieváni sú, ješto slyšie slovo a přijímají a činie užitek, jeden třidcátý a jeden šestdesátý a jeden stý.“
Mc4,21 I pravieše jim: „Zdaliť jest přišla lucerna, aby pod měřici položena byla [nebo pod postel? Však aby na sviecen položena byla]text doplněný editorem[68]nebo pod postel? Však aby na sviecen položena byla] aut sub lecto? nonne ut super candelabrum ponatur lat.. Mc4,22 Neb nenie nic skryto, by nebylo zjeveno, ani učiněno jest tajno, by najavo nevyšlo. Mc4,23 Ač kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,24 I pravieše jim: „Vizte, co máte slyšěti: V které mieře budete měřiti, bude vám odměřeno a přidáno bude vám. Mc4,25 Neb ktož má, bude jemu dáno, a ktož nemá, také což má, bude odjato od něho.“
Mc4,26 I pravieše: „Tak jest králevstvie božie, jakožto když by člověk vrhl siemě v zemi Mc4,27 i usnul a vstal by v noci i ve dne, a siemě by se vsplodilo i vzrostlo, když nevie on. Mc4,28 Nebť dobrovolně země plod činí: najprvé bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. Mc4,29 A když vyvede z sebe požitek, ihned púštie srp, neb jest přišla žen.“ Mc4,30 I pravieše: „K čemu přirovnáme královstvie božie aneb kterému podobenství přirovnáme je? Mc4,31 Jako zrno horčičné, kteréžto když sáto bude v zemi, menšie jest všěch jiných semen, ješto sú na zemi. Mc4,32 A když se urodí, vzejde v strom i bude větčie všěch zelin jiných a ční větvie veliké, tak že budú moci pod stienem jeho ptáci nebeští bydleti.“ Mc4,33 A takovými mnohými podobenstvími mluvieše jim slovo, jakož sú mohli slyšeti, Mc4,34 a bez podobenstvie nemluvieše jim, ale súkromě učedlníkóm svým vykládáše všěcko.
Mc4,35 I vece jim v den ten, když bieše pozdě: „Poďme zasě.“ Mc4,36 A opustivše zástup, vzechu ho, tak že bieše na lodí, a jiné lodie biechu s ním. Mc4,37 I sta se vlna veliká od větru a toky púštieše v lodí, tak že se naplnila lodie. Mc4,38 A on spáše v lodí na podušce. I zbudie ho a řkú jemu: „Mistře, neslušie k tobě, že hynem?“ Mc4,39 A vstav pohrozil jest větrovi a řekl moři: „Umlkni a oněměj!“ I přesta vietr i stalo se jest utišenie veliké. Mc4,40 I vece jim: „Co bázniví jste? Ani ještě máte viery?“ I báchu se velikú bázní a mluviechu jeden k druhému: „Ktoť se zdá, jest tento, že vietr a moře poslúchají ho?“
Kapitola V.
Mc5,1 I přejidechu přez zátoku morskú do vlasti gerasenské. Mc5,2 A když vycházieše z lodí, ihned jej potkal člověk z hrobóv
