řekla jest: „Hlavy Jana Křtitele.“ Mc6,25 A když vjide ihned s chvátaním k králi, prosi řkúc: „Chci, aby ihned dal mi na míse hlavu Jana Křtitele.“ Mc6,26 I smútil se jest král, pro právo přísežné a pro spolusedície nechtěl jest jie smútiti. Mc6,27 Ale poslav kata, přikáza přinésti hlavu Jana Křtitele. I stě jej v žaláři. Mc6,28 I přinese hlavu jeho na mísě i da ji dievce a dievka mateři své. Mc6,29 To uslyševše učedlníci [jeho]text doplněný editorem[108]jeho] eius lat., přijidechu a vzechu tělo jeho i položichu je v hrobě.
Mc6,30 A šedše apoštolé k Ježíšovi, zvěstovachu jemu všěcky věci, které biechu učinili a učili. Mc6,31 I vece jim: „Poďte súkromě na pusté miesto a odpočiňte maličko.“ Neb biechu mnozí, jenž přichodiechu i odchodiechu, a ani k pojedení chvíli mějiechu. Mc6,32 A vstúpivše na lodí, odjidechu na pusté miesto súkromě. Mc6,33 I uzřechu jě, ani pryč jdú, a poznachu to mnozí a pěši ze všěch měst běžiechu tam i předjidechu je. Mc6,34 A vyšed Ježíš, uzře zástup mnohý i slitoval se jest nad nimi, neb biechu jako ovce nemajíce pastýře, i poče je učiti mnohým věcem. Mc6,35 A když již chvíle dlúhá bieše, přistúpichu učedlníci jeho řkúce: „Pusté jest miesto tuto a již hodina pominula. Mc6,36 Pusť je, ať jdúce do bližních vsí a do městeček, kúpie sobě pokrmóv, ješto by jedli.“ Mc6,37 A odpověděv vece jim: „Dajte vy jim jiesti.“ I vecechu jemu: „Jdúce kúpímy za dvě stě peněz chlebóv a dáme jim jiesti.“ Mc6,38 I vece jim: „Koliko chlebóv máte? Jděte a vizte.“ A když poznachu, vecechu: „Pět a dvě rybě.“ Mc6,39 I přikáza jim, aby siesti kázali všem podlé tovařistva na zeleném sěně. Mc6,40 I sadichu se v rozdiely po stu a po padesáti. Mc6,41 A vzem pět chlebóv a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehna i rozláma chleby a da učedlníkóm svým, aby kladli před ně, a dvě rybě rozděli všem. Mc6,42 I jedli sú všickni a nasyceni jsú. Mc6,43 I sebrachu ostatky zlomkóv dvanádste košóv plných i z ryb. Mc6,44 A bylo jich, jenž sú jedli, pět tisícóv mužóv.
Mc6,45 A ihned ponuče učedlníkóv svých, aby na lodí vsedli a předešli jej přes zátoku k Betsadě, až by on rozpustil lid. Mc6,46 A když je rozpusti, otjide na huoru modliti se. Mc6,47 A když by večer, bieše lodí na prostřed moře a on sám na zemi. Mc6,48 Vida je, ani usilují s vesly, nebo bieše protivný vietr jim, a při čtvrtém bdění noci přijide k nim, chodě na moři, a chtějieše pominúti je. Mc6,49 A oni jakž ho viděli, an chodí na moři, mnějiechu, by byla obluda, a vzvolachu, Mc6,50 neb všickni jsú ho viděli i smútichu se. A ihned mluvil jest s nimi a řekl jim: „Doúfajte, jáť sem, neroďte se báti!“ Mc6,51 I vstúpi k nim na lodí a přesta vietr. A oni tiem viece diviechu se, Mc6,52 neb sú nerozuměli o chlebiech, neb bieše srdce jich oslepeno. Mc6,53 A když se převezechu, přibrachu se do země genezaretské a tu lodí přistavichu. Mc6,54 A když biechu vyšli z lodie, ihned poznali sú ho, Mc6,55 a přešedše všicku vlast tu, počechu na ložiech ty, ješto se zle mějiechu, nositi, ktežto slyšiechu, že on jest. Mc6,56 Kam kolivěk vchodieše do vesnic aneb do vsí aneb do měst, na ulicech pokládáchu nemocné a prosiechu ho, aby aspoň podolku rúcha jeho dotkli se. A kolikož koli dotýkáchu se jeho, uzdraveni biechu.
