VII. kapitola
Mc7,1 I sjidechu se k němu zákonníci a někteří z mistróv, přišedše z Jeruzaléma. Mc7,2 A když sú viděli některé z učedlníkóv jeho obecnýma rukama, to jest neumytýma, jiesti chleby, haněli sú, Mc7,3 neb zákonníci i všickni Židé, ač často neumyli by rukú svú, nejedie, držiece ustavenie starších, Mc7,4 a od trhu vrátiece se, neumyjí li rukú svú, nejedie. A mnohé jiné věci jsú, jenž ustaveny sú jim zachovávati: umývanie řepic i věder i měděných orudí i loží. Mc7,5 I tázáchu ho mistři a zákonníci řkúce: „Proč učedlníci tvoji nechodie podlé ustavení starších, ale obecnýma rukama jědie chléb?“ Mc7,6 A on odpověděv, vece jim: „Dobře jest prorokoval Izaiáš o vás pokrytciech, jakož psáno jest: Lid tento mě rty ctí, ale srdce jich daleko jest ote mne. Mc7,7 Ale nadarmo mě ctie, učiece naučenie a přikázanie lidská. Mc7,8 Neb opustivše přikázanie božie, držíte ustavenie lidská a umývanie věder i řepic a jiné mnohé věci podobné těmto činíte.“ Mc7,9 I pravieše jim: „Dobře rušíte přikázanie božie, abyste ustavenie své zachovali. Mc7,10 Neb Mojžieš řekl jest: Cti otce svého i máteř svú. A kto bude zlořečiti otci neb mateři, [smrtí umře]text doplněný editorem[123]smrtí umře] morte moriatur lat.. Mc7,11 [Ale vy diete: Die li člověk otci neb mateři]text doplněný editorem[124]Ale vy diete: Die li člověk otci neb mateři] Vos autem dicitis: Si dixerit homo patri, aut matri lat.: korban, jenž jest dar, kterýž ze mne jest, tobě prospěšen bude, Mc7,12 a viec nedopustíte jemu ničehož učiniti otci svému aneb mateři, Mc7,13 rušiece slovo božie skrze ustavenie své, kteréž ste ustavili. A podobné věci témuž činíte mnohé.“
Mc7,14 A přivolav opět zástupy, pravieše jim: „Poslyšte mne všickni a rozumějte. Mc7,15 Nic nenie kromě člověka, ješto [v něho]text doplněný editorem[126]v něho] in eum lat. vcházie, by mohlo jej poskvrniti, ale kteréž věci z člověka vycházejí, tyť jsú, ješto poskvrnijí člověka. Mc7,16 Ač kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc7,17 A když vjide do domu od zástupóv, otázachu [ho učedlníci jeho otázky]text doplněný editorem[127]ho učedlníci jeho otázky] eum discipuli eius parabolam lat., Mc7,18 i vece jim: „Tak i vy nemúdří jste? Nerozumiete, že všěcka věc zevnitřnie vcházejíc v člověka, nemóž jeho poskvrniti, Mc7,19 neb nevchodí v srdce jeho, ale v břich a ven vycházie, čistiec všěcky krmě?“ Mc7,20 I pravieše, že kteréž věci z člověka vychodie, ty poskvrňují člověka, Mc7,21 nebo od vnitř z srdce lidského zlá myšlenie pochodie, cizoložstva, smilstva, vraždy, Mc7,22 krádeži, lakomstva, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, porúhanie, pýcha, bláznovstvie; Mc7,23 všěcky tyto zlé věci pochodie od vnitř [a]text doplněný editorem[129]a] et lat. poskvrnijí člověka.
Mc7,24 A odtud vstav, odjide do končin tyrských a sidonských. A všed v dóm, chtieše, aby nižádný nevěděl, a nemohl sě tajiti. Mc7,25 Neb žena ihned jakž uslyše o něm, jejiežto dcera měla ducha nečistého, vešla jest a padla k nohám jeho. Mc7,26 A bieše žena ta pohanka, Syrofenissa rodem. I prosieše ho, aby diábelstvie vyvrhl z dcery jejie. Mc7,27 A on vece jí: „Nechť se prvé nasytie synové, neb nenie dobré vzieti chléb synóm a dáti psóm.“ Mc7,28 A ona odpovědě a vece jemu: „Toti, pane, ale i štěnci jědie pod stolem z drobtóv dětinných.“ Mc7,29 I vece jí: „Pro tu řeč jdi, vyšlo jest diábelstvie z dcery tvé.“ Mc7,30 A když otjide do domu, naleze dievku, ana leží na loži, a diábelstvie, ano vyšlo.
Mc7,31 A opět vyšed z končin tyrských, přijide přes Sidon k moři Galilejskému, jenž jest mezi krajinami dekapolejskými. Mc7,32 I přivedechu k němu hluchého a němého a prosiechu ho, aby vložil naň ruku. Mc7,33 A pojem
