„Zdali já?“ Mc14,20 A on vece jim: „Jeden ze dvanádcti, jenž sáhá se mnú rukú v mísu. Mc14,21 A syn zajisté člověka [jde, jakož psáno jest o něm. Ale běda člověku tomu, skrzě něhož syn člověka]text doplněný editorem[269]jde, jakož psáno jest o něm. Ale běda člověku tomu, skrzě něhož syn člověka] vadit sicut scriptum est de eo: vae autem homini illi per quem Filius hominis lat. zrazen bude! Dobré bieše jemu, aby se byl nenarázěl člověk ten.“
Mc14,22 A když oni jediechu, vze Ježíš chléb a požehnav zláma i dáváše jim a vece: „Beřte, toť jest tělo mé.“ Mc14,23 A vzem kalich, dieky vzdávaje, dal jim i pili z toho všichni. Mc14,24 I vece jim: „Toť jest krev má nového svědectvie, jenž za mnohé vylita bude. Mc14,25 Věrně pravi vám, že již nebudu píti z plodu vinného kmene až do dne onoho, kdyžto jej píti budu nový v království božiem.“
Mc14,26 A chválu řekše, vyšli sú na huoru Olivetskú. Mc14,27 I vece jim Ježíš: „Všichni vy pohoršíte se nade mnú v této noci. Neb psáno jest: Bíti budu pastýře a rozběhnú se ovce stáda. Mc14,28 Ale když jeliž z mrtvých vstanu, předejdu vy do Galilee.“ Mc14,29 A Petr vece jemu: „Ač by všichni pohoršili by se, ale ne já.“ Mc14,30 I vece jemu Ježíš: „Věrně pravi tobě, že ty dnes v noci této, prvé než dvakrát kokot hlas dá, třikrát mne zapříš.“ Mc14,31 A on viece mluvieše: „A ač bych měl spolu umřieti s tebú, nezapřím tebe.“ A též i všickni praviechu.
Mc14,32 I přijidechu na dědinu, jiež jméno Gethsemany. I vece učedlníkóm svým: „Seďte tuto, doniž se nepomodlím.“ Mc14,33 A přije s sebú Petra a Jana a Jakuba i poče se lekati a teskliv býti. Mc14,34 I vece jim: „Smutnať jest duše má až do smrti. Strpte tuto a bděte.“ Mc14,35 A když odjide maličko, pade na zemi a modléše se, mohlo li by to býti, aby odešla od něho hodina. Mc14,36 I vece: „Abba, otče, všěcky věci možné sú tobě, přenes kalich tento ode mne. Ale ne, co já chci, ale co ty.“ Mc14,37 I přijide a naleze je, ani spie. I vece Petrovi: „Šimone, a ty spíš? Nemohls jedné hodiny bdieti se mnú? Mc14,38 Bděte a modlte se, aby nevešli u pokušenie. Duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.“ Mc14,39 A opět odšed, modléše se túž řečí řka. Mc14,40 A vrátiv se, opět naleze jě, ani spie, neb biechu oči jich obtieženě, i nevědiechu, co by jemu odpověděli. Mc14,41 I přijide třetie a vece jim: „Spětež již a odpočívajte. Dostiť jest, přicházieť hodina, aj, syn člověka zrazen bude v ruce hřiešných. Mc14,42 Vstaňte, poďme! Aj, jenž mě zradí, blízko jest.“
Mc14,43 A když ještě mluvieše, přijide Jidáš Škariot, jeden ze dvanádcti, a s ním zástup mnohý s mečmi a z dřievím od najvyšších kněží a mistróv a od starších. Mc14,44 A byl jim dal zrádce znamenie řka: „Kohož kolivěk políbím, tenť jest, držte jej a veďte opatrně.“ Mc14,45 A když bieše přišel, ihned přistúpiv k němu, vece: „Mistře!“ I políbi ho. Mc14,46 A oni uvržechu naň ruce své a držiechu ho. Mc14,47 A jeden z těch, ješto okolo stáchu, vytáh meč, bil jest sluhu najvyššieho kniežate i utě jemu ucho. Mc14,48 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Jako k lotru vyšli ste popadnúti mě s meči a z dřievím. Mc14,49 Na všaký den u vás biech v chrámě uče, a nezdrželi ste mne. Ale aby naplněna byla písma.“ Mc14,50 Tehdy učedlníci [jeho]text doplněný editorem[279]jeho] eius lat. nechavše ho, všickni utečechu. Mc14,51 Ale jeden mládenec jdieše za ním, oděn jsa košilí po náhu, i lapichu jej. Mc14,52 A on pustiv košili, náh uteče.
Mc14,53 I přivedechu Ježíšě k najvyššiemu knězi a sjidechu se v hromadu všickni