biechu tu někteří z mistróv, sediece a mysléce v srdcích svých: Mc2,7 „Co tento tak mluví? Porúhá se. Ktož móž odpustiti hřiechy, jedné sám buoh?“ Mc2,8 To ihned poznav Ježíš duchem svým, že by tak myslili mezi sebú, vece jim: „Co ty věci myslíte v srdcích vašich? Mc2,9 Co jest snázě řéci dnú zlámanému: Odpúštějí se tobě hřiechové tvoji, čili řéci: Vstaň a vezmi lože své a choď? Mc2,10 Ale abyste věděli, že moc má syn člověka na zemi hřiechy odpúštěti,“ vece dnú zlámanému: Mc2,11 „Tobě pravi: Vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“ Mc2,12 A ihned vsta ten, a vzdvih lože, odjide přede všemi, tak že divili se všickni a ctili boha řkúce, že nikdy sme tak neviděli.
Mc2,13 I vyšel jest opět k moři a vešken zástup přicházieše k němu i učieše je. Mc2,14 A když pominováše, uzře Levi Alfeova, an sedí na cle, i vece jemu: „Poď po mně!“ A vstav šel jest po něm. Mc2,15 I stalo se jest, když stoléše v domu jeho, mnozí zevní hřiešní a hřiešníci stoléchu spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho, neb biechu mnozí, jenž následováchu jeho. Mc2,16 A mistři, a zákonníci vidúce, že by jedl s hřiešníky a zjevnými hřiešníky, řekli sú učedlníkóm jeho: „Proč [s]text doplněný editorem[38]s] cum lat. zjevnými hřiešníky a hřiešníky jie a pie mistr váš?“ Mc2,17 To uslyšev Ježíš, vece jim: „Nepotřebují zdraví lékaře, ale kteří se zle mají, neb nepřišel sem volat spravedlivých, ale hřiešných.“ Mc2,18 I biechu učedlníci Janovi a zákonníci postiece se [a přijdú a řkú jemu: „Proč učedlníci Janovi a zákonníci postie sě]text doplněný editorem[40]a přijdú a řkú jemu: „Proč učedlníci Janovi a zákonníci postie sě] et veniunt, et dicunt illi: Quare discipuli Ioannis et pharisaeorum ieiunant lat., ale tvoji učedlníci nepostie se?“ Mc2,19 I vece jim Ježíš: „Zdali mohú synové svatební, dokud ženich s nimi jest, postiti se? Kterak dlúhý čas mají s sebú ženicha, nemohú se postiti. Mc2,20 Ale přijdú dnové, když bude otjat od nich ženich, a tehdy se budú postiti v těch dnech. Mc2,21 Nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k suknu vetchému, jinak otjata bude příplata nová od starého, a větčie rozedřenie bude. Mc2,22 A nižádný nepúštie vína nového v sudy vetché, jinak rozpučí víno sudy a bude víno vylito a sudové zahynú. Ale víno nové v sudy nové puštěno má býti.“
Mc2,23 I stalo se jest opět, když pán v soboty chodieše přes obilé, a učedlníci jeho počechu napřed jíti a štikati klasy. Mc2,24 A zákonníci vecechu jemu: „Aj, co činie učedlníci tvoji v soboty, což neslušie?“ Mc2,25 I vece jim: „Nikdy ste nečtli, co jest učinil David, když jest byl potřeben a lačněl on, i kteříž s ním biechu? Mc2,26 Kterak jest všel v dóm boží za Abiatara, kniežete kněžského, a chleby posvátné jedl jest, kterých neslušalo jiesti, jedné samým kněžím, a dal těm, kteříž s ním biechu?“ Mc2,27 I pravieše jim: „Sobota pro člověka učiněna jest, ale ne člověk pro sobotu. Mc2,28 Protož pán jest syn člověka také soboty.“
Kapitola III.
Mc3,1 I vjide [opět]text doplněný editorem[44]opět] iterum lat. do školy a tu bieše člověk, ruku maje uschlú. Mc3,2 I ostřieháchu ho, uzdravoval li by v soboty, aby ho obžalovali. Mc3,3 I vece člověku majíciemu ruku uschlú: „Vstaň uprostřed!“ Mc3,4 I vece jim: „Slušie li v soboty dobře činiti, čili zle? Duši spasiti, čili zatratiti?“ A oni mlčiechu. Mc3,5 A obezřev je s hněvem, zamútiv se nad slepotú jich srdce, vece člověku: „Ztiehni ruku svú!“ I ztěže, a navrácena jest ruka jemu. Mc3,6 A vyšedše ihned zákonníci, s erodiány činiechu radu proti Ježíšovi, kterak by jej zatratili.
Mc3,7 A Ježíš s učedlníky svými otjide k moři a mnohý zástup od Galilee a z Židovstva šel jest po něm, Mc3,8 i od Jeruzaléma,
